Úvod

1.	Komunistická propaganda dělá, co může

2.	Krutě odlišná realita

3.	Příčiny státního krachu

4.	Oficiální vysvětlení ekonomické krize

5.	Jak z toho ven?

6.	Přípravy na peněžní reformu

7.

Utajení

8.	Nová platidla v sovětském pojetí

9.	Panika se šíří

10.

Reforma

11.

Shrnutí

Obrazová příloha
Bibliografie

„1. Komunistická propaganda dělá, co může
V září roku 1953 zhodnotily nejvyšší stranické a státní orgány dosavadní vývoj plnění 1. pětiletého plánu. Mezi klady patřilo vytvoření mohutné ekonomické základny, úspěšný rozvoj průmyslu, stavebnictví a dopravy, vybudování velkého množství nových závodů, realizace první fáze združstevňování vesnice a socializace nezemědělské malovýroby. Ačkoliv byly přeci jen přiznány určité nedostatky, například v tolik důležitém potravinářském a spotřebním průmyslu a v zemědělství, celkové hodnocení se dotýkalo superlativů. Národní důchod se zvýšil o 56 %, přičemž průměrný roční přírůstek představoval více než 9 % a na Slovensku 18 %. Socialistický sektor se podílel na jeho tvorbě 89 % (z toho národní podniky 82 %, družstva 7 %), osobní hospodářství 2 % a soukromý sektor 9 %. Byl zlikvidován kapitalistický sektor v průmyslu, ve stavebnictví a v dopravě. Koncem 1. pětiletky se podílel socialistický sektor na průmyslové výrobě 99,6 %, ve stavebnictví 99,8 %, v dopravě 100 %, ve vnitřním obchodě 99,5 % a v zemědělství 44 %.
V pětiletce se zásadně změnila skladba ekonomiky. Vzrostl zejména podíl průmyslu na tvorbě národního důchodu (z 56 % na 64 %), což umožňovalo další mohutný rozvoj výrobních sil. Průmyslová výroba dosáhla téměř dvojnásobku, když se zvýšila o 93 %, z toho výrobních prostředků o 119 % a spotřebních předmětů o 66 %. Vzrostla váha strojírenství (růst o 223 %), které se stalo vedoucím odvětvím průmyslu a začalo produkovat značné množství dosud v republice nevyráběného sortimentu.
Výsledky 1. pětiletého plánu v průmyslu, ač nesplnily všechny značně zvýšené úkoly, znamenaly významný úspěch. Hovoří se také o nejvyšším tempu růstu dosaženém v celé historii československého průmyslu.

2. Krutě odlišná realita Ač propaganda nadšeně vyzdvihovala budovatelské úspěchy znárodněného průmyslu a zemědělských družstev, vedoucí činitelé státu a KSČ si zcela jasně uvědomovali neúnosnost situace. Bylo již sedm let po válce a mnoho průmyslových výrobků bylo stále na příděl. O potravinách ani nemluvě. Výjimku tvořil tak zvaný volný trh, zavedený 1. ledna 1949, kde ale bylo zboží nepřiměřeně drahé. Jen tak pro srovnání: po I. světové válce byl přídělový systém definitivně zrušen již v roce 1921.

3. Příčiny státního krachu

K této nelichotivé situaci přispělo mnoho faktorů. Jednak to bylo katastrofální sucho v roce 1947, ale především pak naprosto scestné plánování komunistických "stratégů". Rozšiřovala se především oblast těžkého strojírenství. Československo začalo produkovat obrovské investiční celky sloužící k tak zvané socialistické industrializaci ostatních sovětských satelitů. Tradiční spotřební průmysl byl odsunut na druhou kolej. Tedy spíše odsunut úplně. Je ale také nutno podotknout, že státy sovětského bloku neměly čím platit. Jejich měny totiž nebyly hodnotné a ve světě vzbuzovaly spíše nechápající úsměv. Bankéři je hodnotili snad jen jako sběratelskou kuriozitu. Není divu: vzpomeňme na absurdní teorie krytí měny prací. Tudíž vše museli zaplatit občané Československa. Ti si to ale bohužel vůbec neuvědomovali.“

Obrazová příloha obsahuje scan obou stran padesátikorunové bankovky emise 1953.
Vyšší odborná škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha