1.	Vnitřní stavba kovů a slitin

1.1.	Krystalová mřížka

1.2.	Nedokonalosti krystalové mřížky

1.3.	Základní pojmy fyzikální chemie

1.3.1.

Soustavy o jedné složce

1.3.2.

Soustavy o dvou složkách

1.4.	Zákon fází

1.5.	Kovy a jejich slitiny

1.6.	Chladnutí a ohřev čistých kovů nepolymorfních a polymorfních

1.7.	Krystalizace čistých kovů

1.8.	Polymorfie železa

2.	Základní pojmy podvojných slitin a jejich rovnovážné diagramy

2.1.	Dva kovy A a B jsou v tekutém i tuhém stavu úplně rozpustné

2.1.1.

Tuhý roztok

2.1.2.

Postup vzniku krystalů tuhého roztoku

2.1.3.

Podstata a mechanizmus difúze

2.2.	Dva kovy A a B jsou v tekutém stavu úplně rozpustné, v tuhém stavu nerozpustné

2.3.	Změna rozpustnosti v tuhém stavu

2.4.	Krystalizace kovů s překrystalizací v tuhém stavu

3.	Rovnovážný diagram železo - uhlík

3.1.	Metastabilní soustava Fe - Fe3C

3.2.	Stabilní soustava železo - grafit

"METALOGRAFIE
Metalografie se zabývá pozorováním a zkoumáním vnitřní stavby neboli struktury (slohu)
kovů a slitin. Stanoví, jak tato struktura souvisí s chemickým složením, teplotou a tepelným nebo mechanickým zpracováním.
Úspěšné zvládnutí alespoň základů tohoto oboru dává konstruktérům, technologům a
všem, kteří se na výrobě součástí podílejí, možnost ovlivňovat technologii výroby jak z hlediska volby vhodného konstrukčního materiálu a využití jeho nejlepších vlastností, jeho technologické zpracování, tak i z hlediska životnosti. Je tedy znalost metalografie základním předpokladem úspěšné práce každého technika.

1. VNITŘNÍ STAVBA KOVŮ A SLITIN
Všechny látky jsou složeny z prvků. Na naší planetě se vyskytuje více než 92 prvků, z
nichž 77 má charakter kovů. Veškerá hmota se skládá z nejmenších částeček - atomů. Atomy jednoho a téhož prvku mají stejné vlastnosti. Atomy různých prvků se však navzájem liší složením a vlastnostmi.
Atomy jsou složité útvary, které sestávají z částic elektricky kladných, záporných a
neutrálních. Atom se skládá z jádra kolem kterého obíhají elektrony.Kladně nabité jádro se skládá z protonů a neutronů a je v něm soustředěna prakticky veškerá hmota atomu. Protony mají kladný náboj, neutrony jsou bez elektrického náboje. Kolem jádra obíhají záporně nabité elektrony, jejichž celkový záporný náboj se rovná kladnému náboji jádra, takže atom se jeví jako elektroneutrální celek. Počtem protonů v jádře je udáno atomové číslo prvku. Obal atomu obsahuje záporně nabité elektrony. Jejich hmotnost je v porovnání s hmotností nukleonů (protony + neutrony) nepatrná ( hmotnost protonu je 1,672.10-24 g, neutronu 1,675.10-24 g, elektronu 9,108.10-28 g). Protože atomy jsou elektroneutrální, musí se počet elektronů v obalu atomu rovnat počtu protonů. Elektrony jsou rozloženy kolem jádra ve slupkách (sférách). Existuje celkem 7 sfér, které značíme arabskými číslicemi 1 až 7. Nejblíže jádru je sféra 1, nejdále sféra 7. Energie sfér je různá a se vzdáleností od jádra se zvětšuje. Nejmenší energii mají tedy elektrony ve sféře 1, největší ve sféře 7.
Z elektronového obalu se nejsnáze uvolňují elektrony z nejvzdálenější sféry, Mají největší
energii a přitom jsou nejméně přitahovány k jádru. Nazývají se valenční elektrony. Jsou příčinou chemické slučivosti prvků.
Největší počet elektronů, které jedna sféra může obsahovat je:
2n2
n - pořadové číslo sféry
Poslední - vnější sféra - však může obsahovat nejvýše 8 elektronů.
1(sféra)
- jádro +
- elektron -
H He

Sféra s plným počtem elektronů je velmi stabilní. Její elektrony jsou k jádru pevně poutány.
Atom, který má ve vnější sféře méně než polovinu možných elektronů, tyto elektrony za určitých podmínek ztrácí. "

Práce obsahuje schémata, grafy a grafiku.
Práce je ve formátu Adobe Reader *.pdf.