1.

Úvod

2.	Metoda jako pojem

3.	Historický vývoj vyučovacích metod

4.	Klasifikace lektorských metod

4.1	Klasické výukové metody

4.1.1

Klasické výukové metody

4.1.2

Aktivizující metody

4.1.3

Komplexní výukové metody

5.	Charakteristika některých metod výuky

5.1	Metody slovní

5.2

Vyprávění

5.3

Přednáška

5.4	Práce s textem

5.5	Metody názorně demonstrační

5.6	„Brainstorming“ (burza nápadů)

5.7	Vyučovací metody poznávací

6.

Závěr

7.	Použitá literatura

"4.2.3 Přednáška:

Přednáška zprostředkovává studentům poznatky v delším, soustavném projevu, logicky členěném a spojeném s rozborem faktů a jevů. Použití této metody předpokládá dokonalou schopnost studentů koncentrovat pozornost na déle trvající výklad, schopnost udržet myšlenkový kontakt s učitelem.
Jako vyučovací metoda byla přednáška kritizována a odmítána reformním hnutím, protože nepočítá s aktivitou účastníků. Tím, že převážně předkládá k osvojení utříděná fakta, nevyvolává tolik potřebu dále je zpracovávat a bezprostředně na ně reagovat. Mezi nevýhody přednášky patří:
1. Začínající učitelé mají sklon přednášet látku příliš rychle.
2. Neexistuje při ní zpětná vazba, takže učitel neví, zda došlo k porozumění.
3. Učitel může být nudný.
4. Studující nejsou nijak aktivně zapojováni do hodiny.
5. Přednáška vyžaduje dodatečné zjišťování, zda studenti informacím porozuměli a zapamatovali si je.
6. Soustředění studujících je kratší než při jiných metodách a je tu předpoklad ukázněných studujících.
Přednosti přednášky jako monologické slovní metody:
1. V krátkém čase zprostředkovává značné množství učiva, takže umožňuje rychlý postup.
2. Prezentuje učivo v logickém sledu, systematicky utříděné, což usnadňuje pochopení faktů, vztahů, závislostí.
3. Cvičí studenty v naslouchání mluvených projevů, cvičí je v pozornosti, soustřeďování, ve výběru a zachycování důležitých myšlenek, podněcuje zájem o teoretické myšlení.
4. Může poskytnout doplňující, zejména aktuální poznatky k materiálu učebnic.
5. Výrazný formativní účinek přednášky spočívá v tom, že se student učí schopnosti porozumět přednášce a mluvenému slovu vůbec.
6. Při přednášce učíme studenty sociálnímu kontaktu učitele a studenta.
7. Na rozdíl od knihy může být veden na úrovni odpovídající znalostem třídy a jeho obsah lze řídit jejími potřebami.
Struktura přednášky má obsahovat úvod, v němž jde o podchycení zájmu posluchačů, výkladovou část, v níž se vytyčená teze dokazuje, obhajuje a zařazuje do patřičného kontextu ostatních poznatků a souvislostí, a nakonec by měla obsahovat i závěr, ve kterém by se měly zrekapitulovat dosažené výsledky.
4.2.4 Práce s textem:

Práce s textem patří k nejstarším metodám. Klasické varianty této metody založené na práci s učebnicí a učebními texty, popř. s příručkami, encyklopediemi, odbornou literaturou, ale i krásnou literaturou jsou rozšiřovány o učení z textu zprostředkovávaného moderními médii, zejména televizí (teletext) a počítačem. Je zřejmé, že didaktickou funkci plní nejenom specifické texty (především učebnice), ale mohou je převzít také jiné, již zmíněné neučebnicové texty.“