1.

Úvod

2.

Kapitoly

a) Mládí a studium
b) Počátky politické aktivity
c) Rok 1989 – proslulý článek
d) Od roku 1989 – další události
e) Poslanec podruhé
f) Předčasné volby
g) Rok 2002 – odchod ze scény
h) Prezidentské volby – rok 2003
i) Události dalších let
j) Konec s ČSSD
k) Ze soukromí

3.

Závěr

4.

Prameny

5.

Přílohy

a) Fotografie
b) Řekli o Miloši Zemanovi
c) Řekl Miloš Zeman

"VIII. Prezidentské volby – rok 2003

V roce 2003 byl Miloš Zeman na základě vítězství ve vnitrostranickém referendu ČSSD navržen jako kandidát do prezidentských voleb. Jelikož však odmítl účast hned v první volbě, do níž byl posléze stranou nominován Jaroslav Bureš, zúčastnil se až volby druhé.
Soupeři mu byli Jaroslava Moserová a Václav Klaus.
Ve svém projevu před volbou prezidenta republiky přednesl Zeman jakousi svoji koncepci či představu o tom, co by prezident dělat neměl a co by naopak dělat měl, každý díl vždy o třech obsáhlých bodech. Na závěr neopomněl zdůraznit, že zastává nelobbistický přístup k volbě samotné, nikomu že nenabízí ani lukrativní místa, ani bohatou odměnu a že spoléhá na svobodnou vůli všech, kteří budou hlasovat.
Tato volba však pro Miloše Zemana nedopadla vůbec úspěšně – vypadl hned v prvním kole. Překvapivě nízký počet hlasů, které obdržel, dokazoval, že pro Zemana nehlasovali ani někteří zástupci ČSSD, což se všeobecně klade za vinu vnitrostranickému útoku ze strany tehdejšího místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse. Právě jeho později Zeman označil jako hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.
Za tím, že byl prezidentem nakonec zvolen Václav Klaus, podle Zemana stála hlavně skutečnost, že všichni jeho protikandidáti byli navrženi de facto na poslední chvíli a jejich navrhovatelé pro ně již nestihli získat dostatečnou podporu, zatímco Václav Klaus byl jasným kandidátem ODS už od samého začátku.

IX. Události dalších let

Po tomto fiasku se Miloš Zeman již definitivně stáhl a politické dění v zemi již jen příležitostně komentoval a glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu, a to zejména prostřednictvím svých četných příznivců v řadách ČSSD, například Zdeňka Škromacha.
Zeman často ostře kritizoval působení jak svého nástupce v čele strany – Vladimíra Špidly, tak i Špidlova nástupce, již zmíněného Stanislava Grosse.
V roce 2005 vyšla Miloši Zemanovi kniha s názvem Jak jsem se mýlil v politice. Tyto vzpomínky jím sepsané jsou ohlédnutím za dobou dětství, dospívání i života v komunistickém i postkomunistickém Československu a České republice, přičemž velkou část knihy zabírají Zemanovy vzpomínky na vlastní politickou kariéru. Opět se zde objevuje nelítostná kritika velkého počtu lidí z politiky, s nimiž měl Zeman tu „čest“ se setkat, zmiňuje se mimo jiné o Petře Buzkové, opět dvojici Špidla – Gross či Václavu Klausovi. Tato kniha se stala bestsellerem, když se jí od března do prosince 2005 prodalo více jak 135 000 výtisků.
Další kniha, jíž je Miloš Zeman autorem, byla vydána v roce 2006 pod názvem Vzestup a pád české sociální demokracie, jejíž žánr označil sám Zeman za „politický horor“. Zeman zde rozebírá příčiny osobního selhání klíčových postav, jehož důsledky dopadají na nás všechny. Korupce, klientelismus, touha po moci, osobní zájmy i obyčejná lidská hloupost, to jsou jevy, které jako autor nejen kritizuje, ale pokouší se i nabídnout řešení, jak z toho ven."

Chvílemi poněkud naivně napsané. V čistém textu bez příloh se jedná o 6 stran.