1.	Historické souvislosti

2.	Historické události

3.	Literatura

4.	Husovi předchůdci (2. pol. 1 století)

4.1	Konrád Waldhauser

4.2	Jan Milíč z Kroměříže

4.3	Matěj z Janova

4.4	Tomáš Štítný ze Štítného

5.	Doba husitská (poč. 1 stol. – 70. léta 1 stol.)

6.	Mistr Jan Hus

6.1	Literární dílo

6.1.1

Latinské spisy

6.1.2

České spisy

6.1.3

Péče o český jazyk

7.	Jistebnický kancionál (okolo 1450)

8.	Vavřinec z Březové

9.	Petr Chelčický

“Mistr Jan Hus
- narozen v Husinci u Prachatic asi r. 1370, vystudoval pražskou universitu, kde také začal přednášet. Okolo roku 1400 byl vysvěcen na kněze, nějakou dobu zastával úřad děkana artistické fakulty a roku 1402 se na několik měsíců stal dokonce rektorem university.
- 14. března 1402 se stal mistr Jan Hus kazatelem v nově postavené Betlémské kapli na Starém Městě v Praze
- v této době začal své reformátorské dílo, v němž znatelně navázal na oxfordského profesora teologie, jednoho z největších reformátorů v Evropě, Johna Wycliffa (Jana Viklefa). Wycliffovy myšlenky ovlivnily Husa natolik, že některá svá díla nazval stejně jako díla Wycliffova.
- John Wycliff – anglický reformátor. Dokazoval, že se církev odchýlila od učení a života prvotních křesťanů. Kritizoval všeobecnou zkaženost mravů a hromadění majetku a honbu za penězi – právě světský majetek způsobil úpadek církve. Prohlašoval, že církev má být dokonce neviditelná (neuznával ji jako instituci) a jejím hlavním znakem má být vzorný život. Důležité pro věřící by mělo být jen to, co je psáno v Bibli, vše ostatní je výmyslem kněží a není třeba to respektovat. Wycliff si stál za svými názory tak pevně, že vyzýval stát, aby vyvlastnil církevní majetek a donutil tak církev vrátit se k prvotnímu stavu. Není divu, že byl za své názory pronásledován a před upálením ho zachránili jen jeho vlivní přátelé včetně anglické královské rodiny.
- v době, kdy Hus začal kázat, probíhala v Čechách doslova občanská válka – sociální rozdíly se neustále zvětšovaly, církev, prohnilá korupcí, se odkláněla od křesťanských zásad, český král měl konflikty nejen se šlechtou, ale i s arcibiskupem, čím dál více se projevují neblahé důsledky papežského schizmatu.
- Hus vystupoval ostře kriticky proti mravní zkaženosti a proti bohatství církve, odmítal okázalé projevy náboženského života, odhaloval podvody se zázraky. Jeho radikální názory popuzovaly čím dál více církevní hierarchii.
- roku 1409 byla papežem vydána bula, kterou zakázal kázání mimo farní, klášterní a biskupské kostely, tedy i v Betlémské kapli. Hus se však nezalekl. Tak církev roku 1411 prohlásila Husa za prokletého odpadlíka, ale lid reagoval tak bouřlivě, že se na Husovu stranu přidal i král Václav IV.
- Odmítal prodávání odpustků, odsuzoval mravní zkaženost kněžích -> napětí vyvrcholilo r. 1412, když vystoupil v Betlémské kapli proti „kramaření s odpustky“
- Papež uvalil na Husa klatbu a na Prahu byl uvalen interdikt, což je zákaz všech církevních obřadů (od bohoslužeb až po svatby a pohřby).
- Po uvalení interdiktu na Prahu se z tohoto sporu stává konflikt mezi církevní a státní mocí. Samo duchovenstvo se interdiktu zaleklo, avšak nedodržovalo jej. Jan Hus získal čas, ale ne nadlouho. Roku 1412 se od Husa odvrátili král Václav IV. Papež Jan XIII. totiž potřeboval finanční prostředky na chystanou válku se svými odpůrci, a tak po Evropě putovali prodavači odpustků. Proti tomu se postavil Jan Hus, jenže jeho angažovanost se znelíbila králi, který měl z tohoto obchodu se svatokupci slíbenou provizi. Papež na Husa vyhlásil nejvyšší stupeň klatby, ke konci roku 1412 byl nucen opustit Prahu a odebrat se do vyhnanství nejprve na Kozím Hrádku a poté na hradu Krakovec.
- Roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby obhajoval své učení před koncilem v Kostnici. Hlavními tématy koncilu bylo vyřešit složitou situaci v církvi, kdy existují tři papeži, vypracovat pojetí reformy a projednat a posoudit věroučné otázky. Tak se Jan Hus vydal na koncil do Kostnice, zpočátku si vedl dobře
(listopad 1414), ale v prosinci téhož roku byl uvězněn. Takřka nedostal žádnou možnost se projevit ke svému učení a diskutovat o něm. Měl se pouze přiznat k bludům a ty pak pokorně odvolat. Mezitím Hus dostal infekci, těžce onemocněl a nesmírně ve vězení strádal. Hus byl převezen do těžkého žaláře na hrad Gottlieben a zde trpěl přikován dalších deset týdnů. Bylo mu umožněno, aby se vzdal svých názorů a popřel své myšlenky, to však nepodstoupil, jelikož by zradil sebe, ale i ty, které svým učením ovlivnil. Ještě 5. července se měl Hus vzdát jen těch článků, které sám přiznal – záporné stanovisko mělo za následek odsvěcení Husa a po 247 dnech fyzického i duševního utrpení smrt na hranici 6. 7. 1415. Jeho popel byl rozprášen do řeky Rýn. O rok později byl odsouzen a upálen Husův přítel a stoupenec Jeroným Pražský. O všem podal své svědectví Husův žák Petr z Mladoňovic.

Literární dílo
Latinské spisy:
De ecclesia (O církvi) (1413) – Obžaloba a kritika církve. Hus v tomto spisu samostatně zpracovává některé myšlenky propagované Wycliffem. Hlavní myšlenkou díla je, že hlavou církve není papež, ale Kristus, že ani kněz ani papež není neomylný. Člověk by měl žít podle Bible a nemusí poslouchat kněze ani papeže, pokud se odchýlí od Bible. Hlavně pro tento spis byl Hus odsouzen.
De sex erroribus (O šesti bludiech) (1413) – v tomto traktátu je vyloženo 6 tezí, jimiž se Hus rozešel s církví (o stvoření, víře, odpouštění hříchů, poslušnosti, exkomunikaci a svatokupectví). Traktát byl později přeložen i do češtiny.

České spisy:
Výklad Viery, Desatera a Páteře (tj. tří motliteb – Věřím v Boha, Desatero, Otčenáš) (1412) – populární vysvětlení motliteb co nejširšímu okruhu věřících, úvahy o mravním životě, kritika spol. poměrů, šlechty. Citát o pravdě: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdu, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti.“
Dcerka – krátký epos o životě správné ženy
Knížky o svatokupectví (1413) – jedná se o nejbojovnější Husovo dílo, je ostrou kritikou obohacování církve na úkor věřících, zvláště prodeje odpustků. V závěru díla stojí – Neexistuje pravá církev, neboť vládne Antikrist.
Postila, to jest výklad svatých čtení nedělních (1413) - výklad části evangelia. Velký sborník kázání pro knižní účel (z lat. Post illa verba = po oněch slovech), o rodině, o vztazích, úvahy o světských věcech. Jsou zde shrnuta téměř všechna kázání, zejm. z Betlémské kaple, vrchol Husovy spisovatelské činnosti.
Listy – zejména ve vězení v Kostnici psal Hus svým přátelům, universitě, betlémským posluchačům i celému národu. Těmito Listy vytvořil Hus nový literární žánr – dopisy slouží jako promluva či odkaz, některé z nich lze nazvat drobnými traktáty, psány česky i latinsky.

-uvedl do chrámů české duchovní písně"

Velmi obsáhlé a podrobné.