"4. FÁZE MOBBINGU

Literatura naznačuje, že nic nového pod sluncem. I zde můžeme postupovat podle fází popsaných v rámci konfliktu v dramatu klasického divadla.

Expozice: Drobné konflikty a neporozumění, na jichž mají podíl obě strany. Na straně slabšího zanechávají trpkost, silnější zaujímá postoj stále kritičtější a agresivnější. V podstatě jde o maličkosti, souhru vzájemného nepochopení, neporozumění (může jít o neporozumění doslova, pokud nováček neovládá slang užívaný na pracovišti), náhod a snad i drobných provokací.

Zauzlení (kolise): Osoba „O“ se stává terčem pozornosti a opakujících se , třeba drobných útoků. K vlastnímu iniciátorovi této situace se přidávají další kolegové ať již ve snaze „zabodovat“ a posílit svoji pozici u tyrana, nebo ve snaze aby se „něco dělo“. Nelze vyloučit ani motiv „přihřívání polívčičky“, pokud si někteří sami netroufali začít, nyní vidí, že je takřka vše dovoleno. Psychický teror graduje. Oběť na to samozřejmě reaguje. Její psychická a nezřídka fyzická kondice klesá. Žije v trvalém napětí. Pod tlakem okolností často udělá chyby. Ty jsou pochopitelně využity proti ní.

Situace spěje k vyvrcholení (krizí): Existence problémů v personální situaci jej již všeobecně známa. Pracovní se buď aktivně hájí nebo uniká do pasivní obrany. Typické jsou časté pracovní neschopnosti, přičemž psychický teror, snižující jeho imunitu vůči onemocněním, mu situaci usnadňuje. Další možností je úniková varianta – intenzivní hledání nového zaměstnání eventuálně i podání výpovědi bez ohledu na další profesionální perspektivy. Vše ústí do další fáze – obratu (peripetie). Něco se stane v intencích předchozích kroků. Pravda vítězí, protože pravdou je vždy to, co zvítězilo, kdo uteče, vyhraje nebo se alespoň zbaví bezprostředního týrání. Je možné, že si psychicky týraný člověk vybuduje určité obranné strategie, které mu pomáhají stav přežít.

Samozřejmě mnohé z těchto (popsaných i nepopsaných) mechanismů nejsou trvale udržitelné nebo samospasitelné. Pro mnohé platí „všeho do času“ a čas psychického týrání spěje podle zákonů dramatu k fázi poslední, ke katastrofě. V mobbingu se coby o závěrečné fázi hovoří o likvidaci nepohodlného pracovníka. Buď dá výpověď sám nebo se vytvoří podmínky pro některou formu reorganizace. Věci se mohou zařídit i tak, aby nastražená past sklapla a dotyčný udělal faktickou chybu, po které bude ještě rád souhlasit s výpovědí po vzájemné dohodě, pokud možno na hodinu. Je-li terč mobbingu, přece jen slabší povaha, neznalá tajů zákoníku práce, může být eventuální chyba zveličena a využít určitý moment překvapení směřující ke kýžené výpovědi."