1.	Rod vlastních jmen

2.	Číslo vlastních jmen

3.	Skloňování cizích proprií

a) Maskulina
b) Feminina
c) Neutra

4.	Nesklonná propria

"Číslo vlastních jmen
Vlastní jména individualizují objekt a jsou prostředkem vyjádření jeho jedinosti a jedinečnosti, proto se vyskytují primárně v čísle jednotném, jehož tvary jsou bezpříznakové; jsou singularia tantum. Protiklad singulár - plurál je u nich v podstatě vyloučen. Vlastních jmen se však užívá také k individualizaci nějakého celku, množiny předmětů vytvářejících určitou jednotu; pak mají výhradně číslo množné. Tato jména jsou pluralia tantum (pomnožná) a bývají to převážně toponyma (Athény, Bahamy, Andy).
K pomnožným toponymům cizího původu se v češtině zařadila především ta jména, která v cizím jazyce mají plurálový morfém, jenž byl v češtině nahrazen plurálovým morfémem domácím (Shetlands – česky Shetlandy). Morfologická adpatace se uplatnila nejen u pomnožných nazvů celků, jakými jsou pohoří (Alpy, Kordillery) a soustroví (Antily, Bermudy, Filipíny), ale i u názvů měst (Antverpy, Brémy, Cáchy).

Skloňování cizích proprií
Vlastní jméno ve spojení s příjmením
Při skloňování cizích sousloví a cizích vlastních jmen ve spojení s příjmením skloňujeme podle možnosti obě části (Porto Novo  Porta Nova, Ludwig van Beethoven  Ludwiga van Beethovena), jinak se řídíme územ nebo způsobem, který je snadnější (Felix le Breux  Felixe le Breux).

Jména řeckého a latinského původu
Nejvíce odchylek od běžného sklonění zaznamenávají jména, u nichž se objevují prvky jejich originálního sklonění, jako je alternace kořene: Zeus  Dia, Jupiter  Jova
Nebo alternace kmenotvorné přípony, jak je tomu zvláště u historických a mytologických vlastních jmen: Atlantis  Atlantidy, Paris  Parida, Eros  Erota, Nero  Nerona,
Tigris  Tigridu"

Obsahuje tabulky.