1.

Úvod

2.	Proces šíření nákaz

2.1.	Zdroj původce nákazy

2.2.	Přenos původce nákazy

2.3.	Vnímavá populace

3.	Faktory zevního prostředí ovlivňující intenzitu procesu šíření nákazy

3.1.	Faktory fyzikální

3.2.	Faktory biologické

3.3.	Faktory socioekonomické

4.	Možnosti nákaz arboviry – arbovirózy

5.	Klíšťová encefalitida

6.	Lymeská borelióza

7.	Leptospirózy

8.

Tularémie

"Ad a) Zdroj původce nákazy

Základní podmínkou pro proces šíření nákaz je zdroj původce nákazy. Tímto zdrojem je až na nepatrné výjimky lidský nebo zvířecí organismus. U člověka rozeznáváme dvě formy zdrojů nákazy, a to klinické případy onemocnění a nosiče. Nosiči jsou osoby, které přechovávají a vylučují infekční agens a které nemají zjevné příznaky onemocnění. Nosiči jsou zvláště nebezpeční proto, že oni sami a ani osoby, které s nimi přicházejí do styku si nejsou vědomi možnosti nákazy. Dalším zdrojem nákazy pro člověka jsou zvířata. Živočišné zdroje nákaz můžeme charakterizovat obdobně jako u lidí, tj. klinické případy onemocnění a nosiče. Nákazy přenosné za normálních podmínek na člověka se nazývají zoonózy. Výjimečně může být zdrojem nákazy také půda, zejména u mykotických agens.

Ad b) Přenos původce nákazy

Přenosem nákazy se rozumí přenos infekčního agens ze zdroje nákazy na vnímavého hostitele. Při přenosu infekčního agens ze zdroje nákazy na vnímavého hostitele se může uplatnit různý mechanismus.

Přenos přímý

Pro přímý přenos je charakteristická současná přítomnost zdrojů nákazy a vnímavého hostitele. Je to přímý a bezprostřední přenos infekčního agens z brány výstupu infikovaného jedince do vhodné brány vstupu nového hostitele. K takovému přenosu dochází při :
- přímém kontaktu, jako doteku, polibku, sexuálním styku. Za formu přímého kontaktu považujeme i ty případy , kdy si člověk kontaminuje ruce výměty infikované osoby či zvířete a přenese si infekční agens na sliznici některé z bran vstupu. Kontaminace rukou hraje rozhodující úlohu především v přenosu střevních infekcí ;
- kapénkovou infekcí, tj. přímým vmetením kapky obsahující infekční agens při kýchání, kašlání, plivání, zpěvu, mluvení na ústní, nosní sliznici či spojivku ;
- pokousáním či poškrábáním zvířetem;
- transplacentární přenos je zvláštním případem přímého přenosu pro některá agens jako např. virus zarděnek, Toxoplasma gondii, HIV, VHB žloutenka.

Přenos nepřímý

Pro nepřímý přenos je charakteristické, že se uskutečňuje nezávisle na přítomnosti zdroje nákazy a může být zprostředkován :
- kontaminovanými předměty, jako jsou hračky, kapesníky, prádlo atd.;
- vehikuly, např. vodou, potravinami, mlékem, ale i půdou;
- injekčními jehlami a stříkačkami;
- biologickými produkty, včetně séra a plazmy;
- vektory, a to buď
– mechanicky, tj. jednoduchým mechanickým přenosem infekčního agens kontaminovanými končetinami nebo sosákem členovců, popřípadě jejich výkaly. Tento způsob přenosu nevyžaduje , aby došlo ve vektoru k množení nebo dalšímu vývoji infekčního agens;
– biologickým přenosem, kdy se některá infekční agens musí ve vektoru pomnožit nebo prodělat určitý vývojový cyklus dříve, než se může uskutečnit jeho přenos na nového hostitele. K přenosu může dojít slinou při pokousání členovci, regurgitací při sání nebo deponováním výmětů na kůži, které jsou později mikrotraumatem při škrábání vneseny do nového hostitele;
- vzduchem, tj. přenosem aerosolů obsahujících infekční agens do vhodné brány vstupu, zpravidla dýchacího ústrojí. Představuje zvlášť těžce kontrolovatelný způsob přenosu.Při vzdušném přenosu rozeznáváme dále přenos
– jádry kapek, což jsou rezidua menších kapek, která vznikla po odpaření tekutiny z kapek vymrštěných z infikovaného hostitele;
– prachem, tj. vzduchem zvířenými partikulami půdy nebo částicemi nečistot z prádla, steliva anebo podlah."

Práce obsahuje tabulky.