"1 VYMEZENÍ
1.1 Stárnutí
Stárnutí je specifický, nezvratný a neopakovatelný biologický proces, který je univerzální pro celou přírodu a jehož průběh je nazýván životem. Délka života je přitom geneticky determinována a pro každý druh specifická. (Topinková, Neuwirth, 1995, s. 17). Tak zní jedna z mnoha definic stárnutí. Stárnutí je společností chápáno různě, například jako ztráta soběstačnosti, ztráta autonomie, postupná ztráta lidské důstojnosti, vyšší míra závislosti. Není úplně snadné určit chvíli, od které začíná lidský organismus stárnout. Mnoho lidí si však neuvědomí, že stárnutí nesouvisí pouze se seniorským věkem, člověk začíná stárnout již na počátku puberty (Baláž, 2008)
Na teorii stárnutí můžeme nahlížet z pohledu biologických změn, sociálních a psychologických vlivů.

1.2 Stáří
Stáří je součástí života každého jedince a je zákonitým a dovršujícím procesem vývoje člověka. Světová zdravotnická organizace (WHO) člení období stáří následovně:

60 – 74 let senescence (počínající, časné, nebo také rané stáří)
75 – 89 let kmetství (vlastní stáří – senium)
90 let a více patriarchum (vysoký věk, dlouhověkost)
(Pacovský in Haškovcová, 1990) Chronologický věk však není rozhodující. Mnoho lidí si počátek stáří spojuje s odchodem

do starobního důchodu. Konkrétní průběh stárnutí a stáří je však velmi individuální, a to jak po fyzické stránce, tak psychické. Zajímavostí také je, že v roce 1800 byl za starého považován člověk zhruba čtyřicetiletý, o devadesát let později byl padesátník vnímán jako kmet. (Langmeier, Krejčířová, 1998). V dnešní době se však mnohý šedesátník necítí jako starý. Pohled společnosti však mnohdy bývá rozdílný. „… než se člověk skutečně stane evidentně starým, prožívá relativně dlouhé období, ve kterém je nomenklaturně i sociálně za starého považován, ač se tak necítí“. (Haškovcová, 1990, s. 21)

1.3 Aspekty stárnutí
Aspekty stárnutí rozumíme nejrůznější okolnosti a faktory, které ovlivňují průběh stárnutí a také proces vyrovnávání s touto životní etapou. Aspekty biologické, psychické i sociální jsou zde nastíněny odděleně, nicméně je více než jasné, že se vzájemně ovlivňují a jsou propojeny.(Malíková, 2011)

1.3.1 Biologické aspekty stárnutí
Biologických aspektů stárnutí je velmi mnoho. Některé jsou viditelné již na první pohled, jiné probíhají uvnitř stárnoucího organismu, další se projeví až sekundárně. Zmiňme tedy alespoň ve stručnosti jedny z nejdůležitějších:

 celková atrofie1 všech orgánů a tkání, snížení elasticity orgánů (především v cévním a plicním systému), zmenšení postavy (v důsledku snížení prostoru mezi obratli páteře a ochabnutí svalových buněk)
 snížení činnosti nervového systému (v centrální části i na periferiích), senilní porucha motoriky (udržení rovnováhy, zhoršené pohybové schopnosti), dochází k poruchám spánku - insomnie2
 funkce všech smyslových orgánů se zhoršuje (glaukom3, katarakta4, presbyakuze5, atrofie chuťových pohárků, involuční změny čichových a hmatových buněk)"

Zpracováno na oboru Sociální práce, Katedra sociální práce.
Součástí práce jsou fotografie a tabulky o rozsahu cca 2 stran.