"KRONIKA TŘČ. DALIMILA
Je nejstarší česky psanou kronikou. Vznikala za složitého a v mnoha ohledech specifického období po vymření přemyslovské dynastie. Podle tradičních interpretací se v ní brání český národ a česká šlechta, ale také se varuje před přejímáním cizích zvyklostí a kritizuje za odrodilost. Autor namířil své dílo proti vládě cizinců v Čechách a rozmáhání německé šlechty a měšťanstva. Sama o sobě nemá valnou historickou cenu pro dějiny událostí, které jsou v ní popisovány. Je však jedinečným pramenem pro dobu svého vzniku. Její důležitost je především ve vyjádření názorů a nálad nejvyšší vrstvy české feudální společnosti na počátku 14. století. Další její význam tkví v jazyce, jímž je psána. Název vznikl ve druhé polovině 17. století, kdy byla omylem přisouzena boleslavskému kanovníkovi Dalimilovi Meziříčskému. Pravý autor je dodnes neznám, víme o něm pouze to, že patřil k nižší šlechtě a také to, co nám sám prozradil v díle. Byl zjevně učený, nesporné jsou i jeho jazykové znalosti. Uměl kromě češtiny dobře latinsky i německy. Text svědčí o tom, že znal antické děje, středověké pověsti, Ezopovy bajky, české a německé kroniky i staré legendy. Bezpečně se orientoval ve šlechtickém prostředí, znal dějiny panských rodů, měl zjevnou zálibu v erbovních pověstech. Vylíčené události sahají až do začátku období vlády Jana Lucemburského, kdy byla pravděpodobně dokončena. Obsahuje celkem 106 kapitol. Na začátku autor popisuje stavbu babylónské věže, pokračuje chronologicky řazenými příběhy z historie Čech počínaje osídlením našeho území praotcem Čechem, pověstmi o Libušině proroctví, Přemyslu Oráčovi a Dívčí válce. V následujících letech vznikaly dodatky z per různých autorů. Rozsah textu je asi 4600 veršů. Je psána bezrozměrným veršem o 5-17 slabikách, převládají verše osmislabičné."

Upce