1.	Úvod do komunikace

2.	Neverbální komunikace

3.	Druhy neverbální komunikace

4.

Závěr

Použitá literatura

"Neverbální komunikace
Podle přesvědčení některých odborníků si lidé vytvářejí základ pro trvalé hodnocení druhého již během prvních dvou minut setkání, přičemž výzkumy ukazují, že u 90 % lidí je tento úsudek založený převážně na vizuálních vjemech. Ze zjištění amerického profesora psychologie Albertem Meharbiana vyplývá, že pouze 7 % všech informací, které získáváme o druhém člověku, nám poskytují slova. Dalších 38 % informací získáváme z tónu a zabarvení hlasu. Zbývajících 55 % informací poskytuje řeč lidského těla. Pro profese pracující s lidmi, jakou práce pedagoga bezesporu je, je znalost neverbální komunikace nezbytným předpokladem k odvedení kvalitní práce. Tzv. mimoslovní sdělení nám mohou daleko více říct o skutečných náladách, dojmech, postojích, citech a bolestech druhého člověka než sdělení verbální už jen z toho důvodu, že mnohem méně podléhají kontrole vědomí.
Neverbální, čili mimoslovní komunikaci, tvoří především různé signály, pohyby tváře (mimika), pohyby rukou a těla celkově (gestikulace, kinezika), dotyky (haptika), vzdálenost mezi komunikujícími (proxemika), polohy těla (posturologie) a doprovodné fenomény verbální komunikace (paralingvistika). Významnou roli hraje zajisté i zraková komunikace. Ne nadarmo se říká: ”Oko do duše okno.” Různé typy pohledů ve spojení s mimickými nebo jinými neverbálními projevy mohou doplňovat informace o emocích a zprávách – nenávist, lásku, přátelství, výzvu, lhostejnost, opovržení, nějaké přání atd. Do šíře pojaté neverbální komunikace bychom mohli zahrnout i celkový vzhled osoby, který nám může sdělit některé další informace (příslušnost k rase, věk, společenské postavení, zdravotní stav, apod.). Oblečení může vypovídat o životních názorech, hodnotách nebo o kulturní příslušnosti.
Ve vývoji lidstva předcházela mimoslovní komunikace komunikaci slovní, podobně jako je tomu u dětí, které se v prvních měsících svého života dorozumívají s okolím také neverbálně. Verbální a neverbální komunikace se však často vzájemně doprovázejí. Pohyby rukou, mimika, potvrzují, dokreslují či zvýrazňují mluvené slovo. Lidé gestikulují, i když to zdánlivě pozbývá účel, například při telefonování. Z toho lze usuzovat, že se zde uplatňují vrozené pudové sklony. Nicméně se této komunikaci lidé také učí, přičemž každá kultura si vyvinula své specifické formy mnohdy si navzájem velmi rozdílné. Některá gesta, pohyby, pohledy atd. mohou v odlišném kulturním prostředí znamenat něco docela jiného než v kultuře naší. "