1.

Úvod

2.	Výtah nejdůležitějších pojmů a jejich definování

2.1	Teorie systémů

2.2	Autopoeisis

2.3	Kontingence

2.4	Dvojitá kontingence

2.5	Komplexita

2.6	Sebereference

2.7	Jednání a komunikace

3.

Závěr

3.1	Závěrečné zhodnocení

“2.7 Jednání a komunikace
Luhmann je toho názoru, že společnost je světem komunikace. Rozhodující pro toto tvrzení je skutečnost neustále stoupajícího vlivu médií, včetně masmédií, která rozšiřují běžnou zkušenost člověka. Soudobá společnost sestává z komunikací. Nerozlišujeme již tak výrazně mezi skupinami lidí, ale mezi typy komunikací.
Komunikaci můžeme z hlediska autopoietického systému považovat za operaci, mediálně prováděnou, binárně kodifikovanou. Binární kodifikace je vyjádření, zda dále komunikovat, nebo nekomunikovat. Tedy „ano“ jsme stejně naladěni věříme si a proto metoda/pokus omyl vyzní příznivě a proběhne proces komunikace nebo „ne“ nevěříme si a tedy komunikace neproběhne, respektive neproběhne tak je předpokládána. „ Komunikace je koordinovaná selektivita. Je uskutečňována pouze tehdy, když ego stanovuje svůj vlastní stav na základě sdílené informace. Komunikace existuje i tehdy, když ego považuje informaci zanevýstižnou, když nechce splnit přání, o kterém informuje, když se nechce řídit normou, na níž daný případ vztahuje. To, že ego se musí rozhodnout mezi informací a sdělením, jej uzpusobuje ke kritice a v případě potřeby odmítnutí. To nic nemění na tom, že komunikace se uskutečnila. Naopak: jak to již bylo diskutováno výše, je i odmítnutí stanovením vlastního stavu na základě komunikace. Do průběhu komunikace je tedy nutně zabudována možnost odmítnutí.“15 Komunikace dnešní komplexní společnosti není podle Luhmana vázána na porozumění jako v tradiční společnosti, ale na úspěch či neúspěch, tedy buď se přikloníme ke komunikaci, ke komunikovanému smyslu a budeme úspěšní, nebo se odmítneme podílet se na komunikovaném smyslu a v tomto kontextu budeme neúspěšní.
Důležité je Luhmanovo tvrzení, že komunikace nevytváří systém, ale že je interním procesem systému. Podle Luhmana existuje jen ve společnosti a není „mezi“ ní a prostředím. Komunikace je proces probíhající mezi tím, kdo sděluje určitou zprávu a tím kdo ji přijímá, tedy mezi vysilatelem a příjemcem. Oba jsou nějak společně naladěni na stejnou rovinu, na které komunikace s ohledem na vzájemné porozumění probíhá.
Důležité je médium, jímž komunikace probíhá. V dějinách lidských komunit a společností probíhá komunikace pomocí gest, řeči, písma, obrazu, znaků a symbolů. Všechny jsou důležité pro přenost sdělení a každé z nich vytváří specifickou formu komunikace.
Jazyk je základním médiem komunikace v lidských komunitách a společnostech. Rozumět jazyku se stává nejdůležitějším prvkem komunikačních procesů. „ Toto lze shrnout do teze, že jazyk umožňuje vidiferencování komunikačních procesů z (jakkoli náročného, jakkoli komplexního) kontextu vnímání. Teprve díky vidiferencování komunikačních procesů, může dojít k vidiferencování sociálních systémů. Tyto v žádném případě nesestávají pouze z jazykové komunikace, ale to, že jsou vidiferencovány na základě jazykové komunikace, ovlivňuje všechno, k čemu ještě dochází u sociálních jednání, ba u sociálních vnímání.“16"

Práce kompilačního charakteru. Obsahuje překlepy, pravopisné chyby, vyžaduje tedy rozsáhlou jazykovou revizi.
Písemná práce k modulu Sociologie, BA(HONS) in Business Management, Nottingham Trent University.