"Identifikace a formulace výzkumného problému a cíle výzkumu, zdůvodnění jeho relevance
Do předmětu Metodologie pedagogicko – psychologického výzkumu si naše skupina jako téma projektu vybrala obsahovou analýzu učebnic. Bude se jednat o vybrané školní učebnicové řady českého jazyka pro 2. stupeň základních škol z hlediska jejich didaktické vybavenosti. Dané téma jsme si vybraly proto, abychom se lépe seznámily s těmito primárními učebními pomůckami ještě před vstupem do učitelské praxe. Výsledky našeho výzkumu mohou být využity pedagogy i jejich žáky a pomocí nich tak vybrat vhodnou učebnici českého jazyka.
Cílem této práce je tedy analyzovat obsah učebnic českého jazyka pro druhý stupeň základních škol (6. – 9. ročník), a to z hlediska vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace a zjistit podíl zastoupení jevů tohoto očekávaného výstupu: ČJL-9-2-06 rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí. V úvodní části se práce zaměří na teoretické vymezení přístupu ke studiu syntaxe, dále pak výukou skladby na ZŠ, jejich cílů a návaznosti na Rámcový vzdělávací program. Poté bude následovat samotná obsahová analýza učebnic.
Stručné zhodnocení dosavadního stavu zkoumané problematiky
Obsahovými analýzami učebnic určených pro základní i střední školy se v posledních letech zabývalo poměrně velké množství odborných prací. Tyto práce vznikaly jak na akademické půdě jako práce diplomové, tak i v odborných pedagogických kruzích jako publikace a články určené pro učitelská periodika.
Jednou z diplomových prací zabývající se touto problematikou je ta s názvem Obsahová analýza učebnic pro výuku základů společenských věd autorky Simony Borsekové z Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem. Autorka se zabývá jednak historií, funkcí a strukturou učebnic Základů společenských věd, jednak z praktického hlediska analyzuje vybrané učebnice. Výstupem diplomové práce je pomyslné nalezení nejoptimálnější učebnice základů společenských věd pro žáky středních škol.
Na podobné bázi je vypracována i kvalifikační práce Ireny Jaré z Technické univerzity v Liberci z roku 2014, která se zabývá strukturální a obsahovou analýzou učebnic občanské výchovy z nakladatelství Fraus a Fortuna pro 6. a 7. ročník základních škol. Učebnicemi se zabývá z hlediska jejich didaktické vybavenosti, míry obtížnosti výkladového textu a obsahové správnosti, přičemž hlavním cílem práce je ověřit kvalitu těchto učebnic, a tím poukázat na jejich vhodnost, popřípadě nevhodnost pro výuku občanské výchovy na základních školách. V práci se autorka opírá především o studie Jana Průchy, tedy pedagogického odborníka, který se v našich podmínkách analýzou učebnic intenzivně zabýval. Výsledky bádání jsou v práci přehledně zaznamenány do tabulek a grafů, a jsou podle nás vhodným vodítkem k tomu, jak obdobné práce technicky konstruovat.
Inspirující je i studie autorek Radky Marty Dvořákové a Karolíny Absolonové z roku 2016, která analyzuje obsah tématu evoluce člověka v českých učebnicích dějepisu. Studie byla zveřejněna ve vědeckém recenzovaném časopise s názvem Scientia in educatione pro oborové didaktiky přírodovědných předmětů a matematiky, a je v ní analyzována hlavně obsahová správnost tématu evoluce člověka ve 14 českých dějepisných učebnicích. Práce se zaměřujeme se na tři klíčové oblasti, a sice na pojetí vývoje člověka, druhovou analýzu a pojetí druhu H. sapiens. Kromě samotné analýzy autorky také v práci upozorňují na řadu nedostatků a stále se opakujících nepřesností ve sledovaných učebnicích. Studie je tedy také poměrně sofistikovanou kritikou, která může dobře sloužit jako pobídka k úpravám a změnám v analyzovaných učebnicích.
Ze starších publikací jmenujme například Závěrečnou zprávu zástupců expertní skupiny pro základní školy projektu Varianty. Tato zpráva nese souhrnný název Obsahová analýza učebnic pro základní školy a vychází z vyhodnocení obsahu učebnic pro základní školy, kterým byla udělena schvalovací doložka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Analýza byla provedena v roce 2001 a cílem závěrečného hodnocení bylo analyzovat obsah učebnic z hlediska jejich přínosů pro naplňování cílů interkulturní výchovy a navrhnout způsoby zkvalitnění obsahu učebnic, případně procesu jejich samotné tvorby. Ačkoli jde o práci, která vznikla už před relativně dlouhým časem, z metodického hlediska je pro pedagogický výzkum velmi přínosnou dodnes.
V podobném období, kdy vyšla závěrečná zpráva projektu Varianty, byl v recenzovaném vědeckém časopise Studia Paedagogica vydávaným Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity uveřejněn taktéž článek Lenky Hlouškové s názvem Obsahová analýza učebnice jako didaktického a historického textu. Tento článek z roku 2001 se zabývá samotnou obecnou metodikou obsahových analýz učebnic v pedagogickém výzkumu a dal by se tak označit jako jakási povinná literatura pro ty členy pedagogické veřejnosti, kteří se rozhodnou dělat analýzu učebnic, nehledě na jejich konkrétní předmětovou příslušnost.
V neposlední řadě pak zmiňme publikaci s názvem Učebnice z pohledu pedagogického výzkumu autorů Petr Knechta, Tomáše Janíka a kolektivu, která vyšla v Brně v roce 2008 v rámci edice Pedagogický výzkum v teorii a praxi. Tato práce vznikla za podpory MŠMT v rámci projektu Centrum základního výzkumu školního vzdělávání. V první části monografie jsou zařazeny teoretické, pohledové a metodologické pedagogické studie. Ve druhé části monografie jsou zařazeny empirické studie, jež přináší nové poznatky o využívání učebnic ve výuce a o obtížnosti textu těchto učebnic.
Teoretické zaměření práce a definice základních pojmů souvisejících s výzkumným problémem
Učební text
Synonymum didaktický text. Souhrnné označení pro různé druhy učebnic, skript aj. tištěných materiálů určených učícím se subjektům. (PRŮCHA, 2001, str. 258)
Učební úloha
Každá pedagogická situace, která se vytváří proto, aby zajistila u žáků dosažení určitého učebního cíle. Je zaměřena na pět aspektů učení: obsahový, stimulační (motivační), operační, formativní a regulativní. (PRŮCHA, 2001, str. 258)
Učebnice
Učebnice je druh knižní publikace uzpůsobené k didaktické komunikaci svým obsahem a strukturou. Má řadu typů, z nichž nejrozšířenější je školní učebnice. Ta funguje: 1. jako prvek kurikula, tj. prezentuje výsek plánovaného obsahu vzdělání; 2. jako didaktický prostředek, tj. je informačním zdrojem pro žáky a učitele, řídí a stimuluje učení žáků. Výzkumu učebnic se v zahraničí věnují specializovaná vědecká pracoviště (textbook research). Analýza učebnic se zaměřuje na strukturu didaktického textu, jeho obsah, rozsah, obtížnost, didaktickou vybavenost aj. V České republice jsou po roce 1989 vyvíjeny kromě standardních též alternativní učebnice. (PRŮCHA, 2001, str. 258)
Učivo
Význam pojmu se mění spolu se změnami pojetí obsahu vzdělávání. 1 Tradičně bylo chápáno jako souhrn poznatků, které má učitel předat žákům. 2 V širším pojetí je chápáno jako věcný obsah učení, učební látka a zahrnuje souhrn vědomostí a dovedností, které si má žák osvojit. 3 Současné pojetí učiva zahrnuje veškerou zkušenost žáka, kterou si osvojuje ve výuce. (PRŮCHA, 2001, str. 262)
Výklad
Ve vzdělávacích procesech se uplatňuje v těchto funkcích: 1. V7klad učitele (učebnice) jako způsob prezentace didaktické informace. Hlavním účelem je vysvětlování učiva žákům. Musí mít tedy přiměřené parametry obtížnosti textu, aby byl srozumitelný pro žáky určitého věku. 2 Výklad prováděný žákem (většinou ve formě písemné práce) je slohový útvar, jímž má žák procvičovat a prokazovat svou dovednost vyjadřování. (PRŮCHA, 2001, str. 280)"