1.

Úvod

2.	Hlavní teze knihy

3.

Zamyšlení

"Hlavní teze knihy:

V úvodu knihy nalezneme citát Fjodora Michajloviče Dostojevského. Stejně jako on i Watzlawick usuzuje na základě lidového moudra, že nic není těžší než vydržet řadu dobrých dnů. Velkou otázkou první stran této knihy je: „Co je to vlastně štěstí?“ A k tomu důležitý poznatek - největší díla světové literatury jsou založena na neštěstí a tragédii. Ostatně vše má své pro a proti.
Nejjednodušším způsobem, jak svůj život denaturovat, je idealizovat si minulé události a začít se zlobit na současnost. Existuje jedna hlavní výhoda takovéto „přilnavosti“ k minulosti. Ta spočívá v tom, že člověk již zkrátka nemá čas na to, aby se ještě k tomu zabýval současností.
Pokušení nelze odolat.
Šťastni jsou ti, kteří dokáží řešit své problémy nešťastně a neuvědomují si to.
Také společenská prestiž vždy vítězí. Watzlawick uvádí anekdotu o tom, co všechno jsou lidi kvůli ní ochotni podstoupit.
Jeden z nejznámějších a nejpovedenějších esejů knihy je Die Geschichte mit dem Hammer. Na příkladu muže, který si chce od souseda půjčit kladivo, ilustruje Watzlawick lidskou „samonaštvávací“ schopnost. Neúprosné logické procesy, které se nám odehrávají v hlavě a spojují všechny souvislosti, byť spolu nesouvisí, nás dovedou k iracionálnímu jednání.
Vyhýbání se obávané situaci zaručuje pouze jedno – trvalou existenci tohoto problému.

„V životě jsou dvě tragédie. První je v nenaplnění naší touhy. Druhá v jejím naplnění.“ (G.B.Shaw)
Jedním z nejlepších zdrojů osobního neštěstí je nedorozumění v partnerství.
„Buďte spontánní!“ je nelogická věta. Je přece paradox, abychom byli spontánní, když je nemožné na něco úmyslně zapomenout.
Život je hra, jejíž pravidlo č. 1 zní: „Toto není obyčejná hra, to je hra se smrtí.“