1.1.	Funkce peněz

1.2.

Měna

1.3.	Měnové agregáty

1.4.	Měnové báze

1.5.	Peněžní standardy

1.5.1.

Fiat standard

1.6.	Závěrem - budoucnost peněz

1.7.	Použitá literatura

"Peníze, měna, měnové agregáty a měnové standardy

1.1. Funkce peněz

Funkce peněz souvisí s vývojem peněz a jejich historií. Vznikaly v období vzniku směny, resp. v období specializace lidské činnosti. Lidská civilizace se v této chvíli vzniku obchodu dostala do stavu, kdy se musely ustavit poměry mezi jednotlivými výsledky lidské činnosti. Původně byl ustaven poměr v hodnotě jednotlivých statků a statky byly směnovány v poměru vzácnosti, resp. hodnoty obsažené v obou statcích, jeden za druhý. S rostoucí specializací a množstvím statků, bylo vytvořeno neutrální a univerzální platidlo, které tyto dílčí poměry obsahovalo, a každý účastník směny nemusel směňovat svou produkci za produkci jiného – stačilo jim tedy vyrovnat se vzniklým platidlem, které umožňovalo, například, směnit zboží v období, kdy vlastník statků neměl produkci. Vznik peněz je tedy současně okamžikem vzniku sofistikovaného lidského trhu.
V tomto odstavci můžete najít všechny tři základní ekonomické funkce peněz.
1. Peníze jako zúčtovací jednotka – čili peníze jako něco, co dokáže vyjádřit hodnotu jakékoliv produkce a zboží – hodnota zboží a služeb je v každé jednotce peněz obsažena.
2. Peníze jako prostředek směny – čili každé platidlo dokáže ustavit poměr mezi jednotlivými druhy zboží a služeb a je současně jednotkou neutrální, která nenese jinou hodnotu než hodnotu zboží a služeb, za kterou je vydáváno.
3. Peníze jako uchovatel hodnoty – v odstavečku bylo zmíněno, že peníze umožňují směnu i v době, kdy jejich držitel nemá jakékoliv kdysi platné naturální platidlo; umožňuje tedy svou kumulací, a ve větší míře vytvářet hodnotu novou – peníze kapitalizovat a získávat peníze další – obchod s penězi.
Peníze jsou tedy jakékoliv aktivum, které splňuje tři zákazní funkce v rámci určitého území a těmito funkcemi jsou peníze jako zúčtovací jednotka, prostředek směny a uchovatel hodnoty – peníze tedy mohou být čímkoliv – třeba novinovými stránkami, pokud se o nich jako o penězích bude uvažovat a budou plnit všechny tři výše zmíněné funkce.


1.2. Měna

Měna a peníze jsou v podstatě synonymem, jediný rozdíl je v tom, že měna je vázána k určitému státnímu nebo historicky lokálnímu území, je tedy uzákoněna jako prostředek směny na určitém území.
V porovnání s jinými měnami tedy měna domácí vyjadřuje sílu ekonomiky, která danou měnu používá. S trochou pousmání uvádím intervence ve prospěch nebo neprospěch měny – jakákoliv následná korekce vytváří měnu umělou odtrženou od ekonomické reality státu tuto měnu používající.

Při zacházení s měnou by tedy stát měl zacházet opačně – měnu zpevňovat vnitřně, kvalitou ekonomiky – tato síla ekonomiky (podniků, subjektů …) se následně odrazí v kvalitě měny a lepší situaci státu tuto měnu používající.


1.3. Měnové agregáty

Měnové agregáty jsou finančními aktivy s různým stupněm likvidity. Z vlastního života jste si jistě všimly, že jakýkoliv majetek, který máte je různě rychle zpeněžitelný (likvidita),  peníze v peněžence „zpeněžíte“ okamžitě, vlastnictví rodinného domku zpeněžíte v horizontu měsíců nebo let. Stejné je to u peněz – z tohoto důvodu byly vytvořeny měnové agregáty; pro lepší přehled nad všemi penězi v ekonomice a pro snadnější nakládání s nimi.
Označují se velkým písmenem M a číslicí od jedné do pěti – platí, že každý další agregát v sobě obsahuje agregát předcházející. Pro lepší přehled následuje jejich přehled

M1 – obsahuje oběživo, čili bankovky a mince a vklady na viděnou u bank
Jsou to tedy peníze, které mají svou okamžitou hodnotu – jsou nejlikvidnější

M2 – obsahuje M1 a termínované vklady na účtech obchodních bank (do dvou let splatnosti) a ostatní vklady v bankách s výpovědní lhůtou do 3 měsíců
Jsou tedy „penězi“ méně likvidnějšími, jejich zpeněžení trvá déle"