" Do cesty se jí ale postavil jejich syn Václav (921-935), který jí vyhnal z Hradu do Budče
- roku 921 se stal knížetem
- uzavřel mír s Jindřichem Ptáčníkem a tím ubránil samostatnost českého státu – tím se stal také symbolem české státnosti; Německu odvádí roční daň 120 volů a 500 hřiven stříbra = tribut pacis = „daň z míru“
- jeho hlavním cílem je rozšířit křesťanství v zemi-proto staví kostely ve všech obcích.
- Na Pražském hradě zakládá rotundu sv. Víta (darem od Jindřicha I. získává totiž ostatky sv. Víta); roku 925 byly i ostatky Ludmily přeneseny do kostela sv. Jiří

Nejspíše pro svůj málo bojovný vztah k německým útočným sousedům se Václav dostal do sporu se svým mladším bratrem Boleslavem. Jejich spory vrcholí 28.10.935, kdy byl kníže při ranní cestě do kostela zavražděn svým bratrem v jeho sídle ve Staré Boleslavi. Boleslav pak spěchá do Prahy se zmocnit vlády. Pak ale nejspíš trpí výčitkami svědomí, pohřbí Václava v kostele sv. Víta a čerstvě narozeného syna Strachkvase určí k duchovní dráze. Václav je národem považován za mučedníka a stává se legendou. Řím jej prohlašuje za svatého. Český národ v něm v odstupu staletí uctívá svého prvního národního světce."