1.

Úvod

1.1.	Rámcové seznámení s tématem, cíl práce

1.2.	Události předcházející

1.2.1.

Léta 1948 - 1966

1.2.2.

Rok 1967

2.	Průběh roku 1968 - významná data a události

2.1.	Pražské jaro

2.2.	Zrušení cenzury

2.3.	Nekomunistické aktivity

2.4.	Další události roku 1968

3.	Okupace 20. -21. srpna 1968

4.	Události následující

4.1.	Podzim 1968

4.2.

Rok 1969

5.	Závěr - důvody neúspěchu

6.	Použitá literatura

7.

Přílohy

7.1.	Úvodní teze Akčního programu Komunistické strany Československa

7.2.	Dokument Dva tisíce slov z 27. 6. 1968

7.3.	Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968)

7.4.	Provolání Všemu lidu Československé socialistické republiky

7.5.	Zákonné opatření č. 99/1969 Sb. z 22. srpna 1969

"3. 2. Události předcházející
3. 2. 1. - léta 1948 - 1966
V historii se nyní vrátíme až k době po r. 1948, kdy Sovětský svaz dotvořil svůj mocenský blok v Evropě. Mimo tento - pevně zorganizovaný blok - existovalo i jakési společenství komunistických států, kam patřily i asijské země, ty však měly vazby na Sovětský svaz volnější, než v Moskvou ovládaném evropském bloku. Sovětský svaz považoval tento blok za samozřejmý a za svou "odměnu" za účast a vítězství v II. světové válce. Západní velmoci tuto sféru vlivu respektovaly, protestovaly však proti způsobu uplatňování této nadvlády. Vzhledem k omezeným možnostem - rozsahu - této práce není možné se podrobně zabývat celými dvaceti lety, které roku 1968 předcházely, i když tento rok byl jejich vyústěním. Pojďme si je tedy rozdělit na několik etap a stručně se podívat na nejdůležitější události.

První etapou bude bezesporu období 1948 - 1956. Tuto dobu můžeme charakterizovat jako etapu bezpodmínečného podřízení se diktátu Moskvy. Skončila však krizí bloku nejen jako celku, ale i jednotlivých členů. Do roku 1956 také patří kořeny rozpadu společenství komunistických států a začátek "drobení" sovětského bloku. K tomu přispěly jak spory mezi komunistickými stranami, tak i neslučitelné zájmy dvou socialistických velmocí (SSSR a Číny), ale i osobní vztahy. Klíčovým byl XX. sjezd KSSS, kdy došlo ke zveřejnění krize.

Tím se dostáváme k druhé etapě datované roky 1956 - 1964. Od té doby slábla autorita SSSR a KSSS a postupem času došlo i faktickému rozdělení socialistického tábora. Během období krize odpadla od sovětského bloku Albánie a problémy byly s celou řadou dalších států. Z toho vyvstala potřeba změnit způsob ovládání těchto států Sovětským svazem - většina změn je spojována se jménem N. S. Chruščova. Výsledky jeho koncepce byly však rozporuplné - převaha ve vojenské oblasti a technice, na kterou Varšavská smlouva spoléhala, se vytrácela ve srovnání s moderní technikou Atlantického paktu, socialistický svět oproti kapitalistickému stále více zaostával i v hospodářské oblasti. Nakonec Sovětský svaz na Chruščovovo "dohnat a předehnat" rezignoval. Tím skončilo období změn a Chrušcov byl (po odstoupení v r. 1964) nahrazen Leonidem I. Brežněvem. Reakce na odchod Chruščova byly různé - představitelé Číny, Vietnamu a Severní Korey změnu přivítali, na Kubě byl reakcí šok, a citlivě byl jeho odchod vnímán i v Praze - Chruščov byl u nás ještě 5. září na oficiální návštěvě a 14. října byl odvolán. Navíc mezi Novotným a Chruščovem byl velmi přátelský vztah. Nicméně i po jeho odchodu byl Novotný ujištěn, že na vztazích mezi námi a SSSR se nic nemění a nastavená politika zůstává platná. Oficiálním důvodem odchodu Chruščova byl jeho vysoký věk a zdravotní stav. Sovětský velvyslanec Zimjanin ale také uvedl, že Chruščov byl odvolán z funkcí mimo jiné za "hrubé narušení leninských norem…za kult osobnosti Chruščova, který on pomáhal spoluvytvářet". Jeho rychlý odchod vyvolal jen další napětí a nedůvěru mezi socialistickými státy. Chruščevův následník Brežněv zastavil kolotoč ekonomických a personálních změn a tzv. stabilizací kádrů (přidělování doživotních funkcí) zmrazil politické poměry uvnitř Sovětského svazu na dalších třicet let.

Poslední etapa před "naším" rokem 1968 začíná rokem 1965. Na podzim tohoto roku pozměnil Sovětský svaz zásadně vojenskou doktrínu Varšavské smlouvy a v důsledku stále stoupajícího zbrojení a pokračující studené války, si Moskva v tajné úmluvě vynutila souhlas s budoucím zřízením tří sovětských raketových základen na československém území. V dalším roce poprvé Moskva navrhla trvalou dislokaci dvou sovětských divizí a Praha odmítla. Následovaly nejméně dvě další žádosti, poslední v létě r. 1967."

Rozsah práce včetně příloh je 28 stran.