1.	Právo a neprávní normativní systémy obecně

1.1	Morální normy

1.2	Zvykové normy

1.3	Náboženské normy

1.4	Právní normy

2.	Co na to společnost?

"2.2 Zvykové normy

Tento neprávní normativní systém se opírá o dlouhodobé a tradiční dodržování ve společnosti. Odůvodnění činnosti je velice jednoduché, něco se dělá jen proto, že se to tak dělalo vždycky. A proto tyto zvykové normy můžeme nacházet v komunitách, ať už menších či větších rozměrů, které se přenášely z generace na generaci děděním, kde si lidé osvojili přesné chování v té dané situaci.

Zvykové normy pak dělí naše chování na :
• slušné, resp. co se sluší
• neslušné, resp. co se nesluší

Nejčastěji zde můžeme zahrnout zvyklosti týkající se formy oblékání, stolování, různé oslavy příležitostí, svátků, pravidla slušného chování atd. Tyto pravidla pak bývají považovány za samozřejmé. V případě porušení těchto pravidel přichází sankce, ale v porovnání s právními normami se nejedná o nic vážného. Většinou tyto sankce nabývají formy zesměšnění, snížení získaného společenského postavení, prestiže nebo celková separace provinilce na okraj té dané společnosti. Tím, že dodržujeme zvykové normy, tak splýváme s davem, nijak nevybočujeme. V opačném případě se jedná o nechtěné chování, které je pak podle výše uvedených sankcí potrestáno.

Odborníci zastávají názor, že předělávat zvykové normy je značně komplikované a je to možné pouze za zvýšeného sociálního nátlaku. Však existují příklady, které tento fakt popírají (kupř. překonání mnohoženství v řadě islámských zemí právem) .

2.3 Náboženské normy

Náboženské normy nejspíše spadají do nejstaršího jakkoliv hodnotícího systému, dle kterého se lidé zajisté řídili. Podmínkou však zde je víra. Pokud člověk nebude věřit v určité „ono“ - představitele vyšší moci, nebude se na něj toto vztahovat. Budeme však počítat s tím, že naplňujeme tuto podmínku a podle toho může nabýt naše chování 2 variant a to :
• chování zbožné (dle pravidel a požadavků, bez prohřešků)
• chování hříšné (pokud se nechováme jak je stanoveno)

Jak jsem již uvedl, jedná se o normy stanovené jistou vyšší mocí, která určuje, co správné je a co naopak není. Sankce, které zde vystupují jako potrestání za porušení, jsou nadsmyslové, neboť se většinou jedná o jisté přiznání si viny a zpytování svého svědomí, modlení se, pokáním, příslibu, že se již budeme chovat zbožně. Právě zbožné chování nám má zaručit posmrtný pokojný a spokojený život.

V dnešní době, kdy moderní společnost je zastoupena nesčetným množstvím náboženství, je značně složité, dodržovat jistá normativní pravidla chování, které se většinou od druhých náboženství liší.

Z historického vývoje se většinou náboženské normy shodují s normami morálními, právními, neboť se spolu vytvářely v koexistenci. Známí filosofové-právníci Auguste Comte a Herbert Spencer dávali přednost náboženským normám naproti tomu Émile Durkheim a Ferdinand Tonnies volili morální normy jako hlavní zdroj. V dnešní době je společný vývoj náboženských norem a právních norem spíše rozbíhavé."

Sociologie práva.