1.	Právní vztahy - definice

2.	Vznik právních vztahů

3.	Právní skutečnosti

3.1	Právní jednání

3.1.1

Právní úkon

3.1.2

Individuální právní akt

3.2	Protiprávní jednání

3.2.1

Trestné činy

3.2.2

Správní přestupek

3.2.3

Kárný přestupek

3.2.4

Ostatní delikty

3.3	Právní události

3.4	Protiprávní stav

4.	Prvky právních vztahů

4.1

Subjekt

4.2

Objekt

4.3

Obsah

5.	Druhy právních vztahů

“ 3. PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI

Právními skutečnostmi se myslí v hypotéze normy předvídané (přírodní nebo společenské) okolnosti, které způsobují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Můžeme je rozdělit podle dvou kritérií:
 podle toho, zda vznikly z vůle účastníka či nezávisle na jeho vůli
 podle toho, zda se realizují v souladu či v rozporu s právem

Máme tedy následující právní skutečnosti:
volní jednání (subjektivní), tzv. lidské jednání (slovo volní je odvozeno od slova vůle)
a) právní jednání
b) protiprávní jednání
 jednání nezávislé na vůli - mimovolní jednání (objektivní)
a) právní události
b) protiprávní stavy
Protiprávní jednání a stavy jsou v rozporu s právem na rozdíl od právního jednání a právních událostí.

3.1 Právní jednání

Je to takové chování subjektu, které je v souladu s právní normou nebo alespoň s ní není v rozporu. Například s dodržováním některých pravidel slušnosti nespojuje právo žádné následky, tzn. že v těchto případech jde o chování, které je z hlediska právních následků bezpředmětné, přesto jde o jednání právní, protože není s žádnou právní normou v rozporu.
Právní jednání se ve veřejnoprávních aktech projevuje jako individuální právní akt a v soukromoprávních aktech jako právní úkon.
3.1.1 Právní úkon
K tomu aby byl úkonem právním a ne neplatným je zapotřebí, aby byl učiněn subjektem, který má způsobilost k právním úkonům a je zapotřebí, aby byl učiněn svobodně, vážně, srozumitelně, určitě, stanovenou formou (ústně, písemně, mlčky) a nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu nebo ho obcházet.

* Právní úkon je učiněn svobodně, v případě, že subjekt nejednal pod nátlakem fyzického násilí, psychického donucení nebo bezprávé výhrůžky.

* Úkon není učiněn vážně, je-li patrné, že subjekt nechtěl způsobit právní následky s takovým úkonem spojené (např. úkony při hře, při výuce, žertem).

* Právní úkon je nesrozumitelný, jestliže je formulován takovým způsobem, že nelze zjistit jeho obsah.

* Právní úkon je neurčitý, jestliže jeho srozumitelně vyjádřený obsah má takové věcné nedostatky, které nelze překonat ani při použití výkladových pravidel.

* Odporováním zákonu se rozumí rozpor úkonu s kogentními právními normami obsaženými v zákonech. V případě pouhého rozporu s podzákonnými obecně závaznými právními předpisy nejde sice o rozpor se zákonem, avšak i takový úkon může být neplatný v případě, že obchází zákon.
*Obcházení zákona je takové konání, je-li dohodnuto něco, co sice není se zákonem v přímém"

Vypracováno do předmětu Právo pro ekonomy.