Seminarky.cz > Studijní podklady > Otázky ke zkoušce > Vysokoškolské okruhy > > Předmět, struktura a funkce sociologie

Předmět, struktura a funkce sociologie



Kategorie: Sociologie

Typ práce: Vysokoškolské okruhy

Škola: Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta, Praha 1

Charakteristika: Přehledně a srozumitelně zpracovaná otázka ke zkoušce probírá předmět, strukturu a funkce sociologie.

Obsah

1.
Definice předmětu sociologie
2.
Specifika sociologického pohledu
3.
Pojetí předmětu a zaměření sociologie
4.
Horizontální struktura
5.
Vertikální struktura
6.
Metodologie
7.
Funkce

Úryvek

"Sociologie /z lat. socius=druh, nebo societas=společnost; z řec. logos=slovo,řeč,věda/ je vědou o společnosti, spol. jevech, strukturách a procesech a jejich vzájemných vztazích. Není jednotně definována z hlediska svého předmětu, ani své základní metody. Problém definice souvisí s tím, že každý další znak, přívlastek, či vymezení už může být charakteristikou sociologického pojetí, nebo koncepce (Klofáč,Tlustý).
Na druhou stranu /učiníme-li z nouze ctnost/, jen málokterá věda věnovala tolik pozornosti diskuzím o předmětu svého oboru jako sociologie. Proto je sama historie definicí sociologie cenným svědectvím o dějinách sociol. myšlení vůbec (Solař).
Pojem sociologie zavedl a jako první použil duchovní otec oboru Auguste Comte ve IV. svazku svého základního díla Cours de la philosophie positive v roce 1837. Ačkoliv je název gramaticky nesprávně vytvořen /neorganické složení z řeckého a latinského slova/, byl přijat a je užíván dodnes.
V čem spočívá specifikum sociologického pohledu na sociální skutečnost ? Spočívá ve:
a) každý spol. jev,proces, či vztah se může stát součástí předmětu socg.,i když se jím zabývá jiná /speciální/ věda, b) rozdíl je v tom, že socg. zkoumá tyto jevy zásadně ve vztahu k jiným soc. jevům, c) smyslem studia dílčích soc. jevů je lepší porozumění soc. životu jako takovému, nikoliv jevu,jako samostatnému fenoménu., d) socg. se zabývá i těmi jevy, které nejsou předmětem žádné jiné speciální, nebo spol. vědy.
Předmětem sociologie je společnost, což je tvrzení velmi obecné, nicméně zřejmě jediné, na kterém by se shodli sociologové různých koncepcí. Mluvíme-li o společnosti, máme zpravidla na mysli „souhrn jedninců jednajících s ohledem na jednání druhých, v určitém prostorovém, kulturním a sociálním kontextu“ (Keller).

Velký sociologický slovník uvádí 10 reprezentativních /tj. těch, které významně ovlivnili další vývoj/ pojetí předmětu a hlavního zaměření sociologie:
1. Socg. jako věda o sociálních faktech: Toto pojetí je spojeno s Émile Durkheimem, který formuloval předmět socg. tak, že vymezil sféru objektivních skutečností, která jsou specificky sociální, tzv. sociální fakta /jsou charakterizována tím, že existují vně individuálního vědomí a vykonávají na individuum nátlak-mají donucovací moc/.Metodologicky z tohoto pojetí předmětu socg. plyne požadavek zkoumat soc. fakta jako věci, tj. z té stránky, v níž jsou nezávislé na psychice a vůli jedince.
2. Socg. jako věda o formách sociálních vztahů: Z podobného předpokladu jako Durkheim vyšel i George Simmel. Protože soc. vědy zkoumají soc. jevy z hlediska obsahového, zbývá socg. jediné specifické pole zkoumání, tj. zkoumání forem soc. vztahů. Stejné spol. obsahy se mohou projevovat v různých formách a obráceně, odlišné spol. obsahy mohou mít stejné formy.
3. Socg. jako věda o sociálním jednání: Ideu socg. jako vědy o smysluplném jednání rozpracoval Max Weber. Socg. se má snažit pochopit smysl, který lidé vkládají do svého jednání pomocí porozumění /kauzální výklad není apriori vylučován/.
4. Socg. jako o sociálním chování: Tento koncept je protipólem chápající socg., vychází z behavioristické představy, že pozorovatelné může být pouze manifestní, viditelné chocání. Nejde o pochopení smyslu, ale o popis toho, co lidé skutečně dělají. Takto chápaný předmět socg. je spojován s G.A. Lundbergem a B.F. Skinnerem.
5. Socg. jako věda o sociální činnosti: Inspirován Weberem vypracoval své pojetí předměru socg. Talcot Parsons. Opřel je o koncept činnosti, jež je definována jako takové chování, které je orientování k dosažení cíle, které je řízeno normami, probíhá ve specifické soc. situaci a obsahuje výraznou motivaci.
Socg. jako věda o sociální interakci: Klíčovým pojmem pro všechny tyto koncepce je sociální interakce. Je-li reálné pouze individuum, pak ke společnosti se lze dostat jen pomocí pojmu interakce mezi lidmi. Společnost je pak úhrnem interagujících jedinců a soc. řád je výslednicí právě této interakce. Interakcionistické pojetí je spjato se jménem G.H. Meada.
6. Socg. jako věda o společenských skupinách: S pojmem skupina je v socg. pracováno jako se specifickým pojmem a proto i předmět socg. je v tomto pojetí vázán na formy a způsoby lidského sdružování ve skupinách, na skupiny samy a vztahy mezi nimi.
7. Socg. jako věda po sociokulturních jevech: P.A. Sorokin definoval sociokulturní jevy jako objektivizované součásti sociokulturního světa. Je pro ně charakteristické, že mohou existovat ve třech podobách - významové /jsou nositeli významu a ten je jako sociokulturní definuje/, behaviorální /mohou se projevovat v určitých formách chování/ a materiální /mohou být objektivizovány v materiální podobě/. Sociokulturní svět sám se rozpadá na významy, hodnoty a normy, na materiální prostředky, jež tyto významy nesou, a vědomé lidské aktéry, kteří významy tvoří, operují s nimi a materializují je.
8. Socg. jako věda o sociální struktuře: Koncept soc. struktury přešel do socg. z mechaniky, chemie a biologie, aby vyjádřil skutečnost, že povaha soc. celku nezávisí jen na počtu a povaze prvků, ale především na vztazích, které se mezi nimi ustálily. Strukturalistické pojetí existuje ve dvou podobách, v podobě konsenzuální (předpokládá spíše tendenci společnosti k rovnováze na základě principů socializace soc.kontroly) a v podobě konfliktní (marxistický koncept společenskoekonomických formací a spol. tříd).
9. Socg. jako věda o každodennosti: Pojetí, jež se prosadilo na sklonku 60. let akcentuje roli individuálního aktéra a konkrétní lidské aktivity, tedy všední, každodenní život. V každodenní interpretaci lidé soc. svět nejen interpretují, ale v komunikaci také spoluutvářejí a konstruují. Podstatným znakem tohoto přístupu je sociol. konstruktivismus: společnost nemá podobu vnějšího faktu, ale vždycky jen toho smyslu, který v něm člověk nalezl, který mu člověk dal."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x508beeb1e287f.zip (15 kB)
Nezabalený formát:
Predmet_struktura_funkce_sociologie.doc (52 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse