1.

Úvod

2.	Sociální služba

2.1.	Vymezení pojmu

2.2.	Reforma sociálních služeb

2.3.	Současná legislativa

3.	Sociální služby pro bezdomovce

3.1.	Bezdomovectví

3.1.1.

Fenomén bezdomovectví

3.1.2.

Definice bezdomovectví

3.1.3.

Příčiny bezdomovectví

4.	Služby sociální prevence poskytované bezdomovcům

5.	Standardy kvality

5.1.	Procedurální standardy

5.1.1.

Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb

5.1.2.

Ochrana práv osob

5.1.3.

Jednání se zájemcem o sociální službu

5.1.4.

Smlouva o poskytování sociální služby

5.1.5.

Individuální plánování průběhu sociální služby

5.1.6.

Dokumentace o poskytování sociální služby

5.1.7.

Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby

5.1.8.

Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje

5.2.	Personální standardy

5.2.1.

Personální a organizační zajištění sociální služby

5.2.2.

Profesní rozvoj zaměstnanců

5.3.	Provozní standardy

5.3.1.

Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby

5.3.2.

Informovanost o poskytované sociální službě

5.3.3.

Prostředí a podmínky

5.3.4.

Havarijní a nouzové situace

5.3.5.

Zvyšování kvality sociální služby

5.4.	Inspekce poskytování sociálních služeb

6.	Sociální služby nabízené ve vybraném zařízení

6.1.	Boétheia – Sdružení křesťanské pomoci

6.2.	Nízkoprahové denní centrum

6.3.	Noclehárna

6.4.	Azylový dům

7.	Aplikace některých standardů kvality ve vybraném zařízení

7.1.	Ochrana práv osob – standard č. 2

7.1.1.

Kritérium a)

7.1.2.

Kritérium b)

7.1.3.

Kritérium c)

7.2.	Jednání se zájemcem – standard č. 3

7.2.1.

Kritérium a) a b)

7.2.2.

Kritérium c)

7.3.	Individuální plánování – standard č. 5

7.3.1.

Kritérium a) – c)

7.3.2.

Kritérium d) a e)

7.3.3.

Zhodnocení současného stavu a navržené změny

7.4.	Podávání stížností – standard č. 7

7.4.1.

Kritérium a) a b)

7.4.2.

Kritérium c) a d)

7.5.	Místní a časová dostupnost – standard č. 11

7.6.	Informovanost o sociální službě– standard č. 12

7.7.	Zvyšování kvality sociální služby– standard č. 15

8.

Závěr

9.	Seznam použité literatury

"1.3 Současná legislativa
Legislativní úprava sociálních služeb je dána především zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách a prováděcí vyhláškou 505/2006 Sb. vydanou k tomuto zákonu. Tyto dva dokumenty přinesly do sociálních služeb mnoho změn. Základní zásady poskytování sociálních služeb jsou uvedeny v § 2 zákona o sociálních službách: • nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství pro každou osobu, • zachování lidské důstojnosti,
• individuální přístup vycházející z potřeb klienta,
• aktivizaci k samostatnosti,
• posilování sociálního začleňování,
• poskytování služby v zájmu klienta,
• kvalitu.
Tento zákon také přináší několik zcela nových institutů13:
• příspěvek na péči: který není v současné době uživateli sociálních služeb pro bezdomovce příliš využíván, proto se mu nebudu blíže věnovat,
• registrace poskytovatele: která je podmínkou pro poskytování sociálních služeb a jejím smyslem je prokazatelné splnění podmínek pro poskytování sociální sužby uvedené v § 79 tohoto zákona. Registrovaní poskytovatelé sociálních služeb jsou uvedeni v registru poskytovatelů, který je veřejně přístupný na internetu.
• fyzické osoby poskytující sociální službu: podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách může některé služby poskytovat osoba blízká. Na ni se nevztahuje povinnost registrace ani Inspekce poskytování sociálních služeb.
• smlouva o poskytování sociální služby: je v mnoha službách novým a zásadním dokumentem. Upravuje vztahy vznikající v průběhu poskytování sociální služby mezi poskytovatelem a uživatelem.
• standardy kvality sociálních služeb14
• inspekce poskytování sociálních služeb15
Zákon dále upravuje působnost v oblasti sociálních služeb, přináší typologii zařízení sociálních služeb a vymezuje jejich základní činnosti. Důležitou změnou je stanovení předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách a vymezení jejich činnosti. V § 115 je uveden okruh pracovníků, kteří v sociálních službách provádějí odbornou činnost:
• sociální pracovníci: předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona. Odbornou způsobilostí se rozumí především vysokoškolské, nebo vyšší odborné vzdělání. Jsou však stanoveny i výjimky, kdy toto vzdělání nemusí být splněno,
• pracovníci v sociálních službách: předpokladem k výkonu povolání je zapotřebí způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona. Odbornou způsobilostí se rozumí především absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Jeho rozsah je stanoven v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006,
• pedagogičtí pracovníci a zdravotničtí pracovníci: ti ve službách pro bezdomovce pracují jen zřídka kdy.
Poslední zásadní změnou je plánování rozvoje sociálních služeb. Zákon jím rozumí „proces aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb.“16 V § 95 zákona o sociálních službách je stanovena pro kraje povinnost zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb. Podle § 94 mají obce možnost tento střednědobý plán zpracovávat také a „je to nanejvýš vhodné, protože jejich plány mohou posloužit krajům k získání objektivních podkladů pro krajské plány rozvoje a následnému rozdělování dotací v souladu s jejich reálnými potřebami.“Na plánování rozvoje sociálních služeb se podílí zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Zapojení uživatelů je však problematické.
Tento zákon byl od počátku přijímán poskytovateli sociálních služeb rozporuplně, kritika směřovala především k inspekcím sociálních služeb a financování služeb prostřednictvím příspěvku na péči. Já osobně jako nejvážnější nedostatek tohoto zákona v oblasti sociálních služeb pro bezdomovce vidím striktní vymezení typologie služeb a jejich cílových skupin. Plachý k tomuto uvádí: „Bohužel nový zákon o sociálních službách vzal naší cílové skupině možnosti využít domů na půli cesty, chráněného bydlení, apod.“"

Ostravská univerzita v Ostravě, Filosofická fakulta, Katedra psychologie a aplikovaných sociálních věd.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf). Obsahuje schéma a tabulku o celkovém rozsahu cca 1,5 strany.