1.	Postmodernismus

2.	Literatura

a) Mika Waltari (1908 – 1979)
b) Umberto Eco (1932)
c) Gabriel García Márquez (1928)
d) Woody Allen (1935)
e) Kurt Vonnegut ml. (1922)
f) John Kennedy Toole [túl] (1937 – 1969)
g) Vladimir Nabokov (1899 – 1977)
h) Graham Swift (1949)
i) Milan Kundera (1929)

"Umberto Eco (1932)
italský prozaik, estetik a romanopisec. Autor studií o středověké estetice a kultuře. Významně přispěl i k teorii recepční estetiky, která se snaží zachytit funkci vnímatele uměleckého díla.
Jméno růže – román, zfilmováno. Používá zde postupy odborné, publicistické, krásné (beletrie), triviální i exkluzivní literatury. Je to současně detektivka (vyšetřování vražd, dva detektivové), horor (vyskytují se prvky gotického románu -hrůzostrašné scény), historický román (středověké reálie), filozofický traktát (středověké rozpory mezi nominalisty a realisty), erotický příběh, literárně - vědecká stať (o Aristotelově Poetice),…Ironický přístup k minulosti (zlehčuje výklad reformace církve), napínavý příběh – chlapec Adso (vypravěč) a františkán Vilém pátrajá po záhadných vraždách mnichů
Foucaultovo kyvadlo - kde používá obdobné postupy a snad ještě rafinovanější mystifikace.

Gabriel García Márquez (1928)
kolumbijský spisovatel a novinář. Od roku 1961 žil v Barceloně a v Mexiku, kde psal i filmové scénáře.
Spadané listí – první román, zde umístil do ospalé tropické vesnice parafrázi antické Antigony.
Sto roků samoty – román, sága rodu Buendíů ve fiktivním městečku Macondo od koloniálních dob 19. až po 60.léta 20. století. Život rodiny má dle sudby skončit narozením dítěte s prasečím ocáskem. Je to zrcadlo neustálého plynutí času, ale místy též jeho stagnace, opakování příběhů, život některých postav i po smrti (reálné a zázračné) – to vše neodvratně směřuje k zániku. Jedinou konstantou je lidská samota. Tento román shrnuje řadu motivů z předchozích povídek a novel. Jeho styl je plný nadsázek a fantastických motivů uprostřed všednosti a je příznačný i pro pozdější romány
Láska v době cholery – Děj: Florezino Azizo čeká na ovdovění své milované Ferminy 51 let, 9 měsíců a 4 dny. Po této době Ferminin manžel Juvenal Urbino spadne ze žebříku při chytání papouška a zabije se. 72 letá Fermina a 81letý Florentino pak prožívají společné líbánky. Zákl. motivy: láska, plynutí času a stárnutí, strach ze smrti, samota, autobiografické prvky
Kronika ohlášené smrti - odlišně pojata novela
V roce 1982 dostal Nobelovu cenu za literaturu."

Přehledná, stručná práce, která se hodí jako maturitní otázka