1.	Prezidentský úřad v ČR

2.	Pozice prezidenta republiky mezi ústavními orgány, jeho pravomoci a způsob volby

3.	Nositelé prezidentského úřadu a prezidentské volby

4.	Diskuse, postoje a návrhy relevantních politických subjektů k otázce přímé volby prezidenta a změny jeho pravomocí

4.1.	Pozitiva přímé volby

4.2.	Negativa přímé volby

5.	Kontroverzní styl výkonu prezidentské funkce v podání Václava Klause

"5. Kontroverzní styl výkonu prezidentské funkce v podání Václava Klause
Již od počátku prezidentského funkčního období Klaus jasně demonstroval, že se nespokojí s ceremoniálním typem prezidentství. Krátce po svém ustavení do úřadu svolal na jaře 2003 schůzku nejvyšších ústavních činitelů a předsedů politických formací zastoupených v parlamentu ČR ke koordinaci zahraniční politiky. K dosavadní proevropské politice se vyjádřil značně kriticky a požadoval projekci vlastních názorů do postoje ČR k evropské integraci. Zdůrazňoval tehdy, že on reprezentuje ČR navenek. Téhož roku se dostal do konfliktu se Senátem při jmenování soudců Ústavního soudu, jimž vypršelo desetileté funkční období. Bez jakékoliv konzultace navrhl několik kandidátů, z nichž několik Senát odmítl akceptovat. Klaus reagoval velice pozvolným navrhováním jednotlivců, výsledkem čehož došlo k plnému obsazení Ústavního soudu až koncem roku 2005. Vztahu k soudní moci se týkaly také události z března 2005, kdy Klaus nepřistoupil ke jmenování celkem 32 justičních čekatelů, kteří nedosáhli 30-ti let věku. Argumentoval novelou zákona o soudech a soudcích, jenž zvyšovala věk nutný k nástupu do funkce soudce z 25 na 30 let. Tato věková hranice se ovšem nevztahovala na justiční čekatele, jejichž pracovní poměr již trval a tudíž prezident neměl pro tuto (ne)činnost oporu v zákoně. Od počátku roku 2006 se táhne konflikt mezi prezidentem Klausem a předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou. Zkraje roku 2006 prezident odvolal Ivu Brožovou z funkce s odkazem na návrh ministra spravedlnosti, a to z důvodu nedostatečného plnění povinností předsedy Nejvyššího soudu. Brožová se vůči tomuto rozhodnutí odvolala k Ústavnímu soudu, který rozhodl v její prospěch a verdikt prezidenta zrušil. K obnovení sporu došlo v souvislosti s rozhodnutí prezidenta jmenovat druhým místopředsedou Nejvyššího soudu Jaroslava Bureše. Následovala žaloba ze strany Brožové, která tvrdila, že prezident překročil své kompetence. Uznávala sice ústavou zakotvené právo prezidenta jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, ale zmiňovala zákon o soudech a soudcích, který počítá pouze s jedním místopředsedou. Ústavní soud rozhodl ve prospěch Ivy Brožové, poukázal na skutečnost, že prezident republiky smí jmenovat předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu pouze ze soudců tohoto soudu, což nebyl případ Bureše. Další kauza vedoucí k úvahám nad omezením prezidentských pravomocí se objevila v době vládní krize na jaře 2005, kdy ministři za KDU-ČSL podali demisi na protest proti bytovém skandálu premiéra Grosse. Gross předložil demisi revoltujících členů vlády společně s návrhy jejich nástupců. Klaus ovšem demise odmítl přijmout s vysvětlením, že neřeší problém a požadoval od Grosse předložení seznamu se 101 podpisy poslanců, kteří by podpořili Grossem nově sestavenou vládu. Na tento postup prezident neměl právo, čímž překročil své pravomoci. Gross požadavek přijal, ale Klaus opět odmítl demise ministrů akceptovat s tím, že vyčkává, kolik ministrů nakonec z vlády odejde. Následovalo odstoupení ministrů za US-DEU, rezignace Grosse a až po více než 3 týdnech od podání prvních demisí jmenování nové vlády."

Jedná se o seminární práci na Fakultě sociálních studií MU v Brně.