1.	Pojetí normy.

2.Dědičnost a vlivy vnějšího prostředí jako příčiny vzniku psychických odchylek.
3.Základní typy zátěžových situací.
4.Poruchy jednotlivých psychických funkcí.
5.Psychologická problematika neurotických onemocnění - DMO, syndrom hyperaktivity, epilepsie.
6.Mentální retardace.
7.Dětský autismus.
8.Psychotická porucha.
9.Neurotické poruchy.
10.Poruchy příjmu potravy.

"POJETÍ NORMY
PSYCHOPATOLOGIE se zabývá psychickými poruchami, projevy a příčinami jejich vzniku
Zabývá se vymezením normy – „co je normální“ – několik norem, žádná není neměnná
Vymezení psychické normality je velmi obtížné. Hranice mezi normální a abnormální variantou
jakékoli psychické vlastnosti je pohyblivá a může být posuzována podle mnoha různých kritérií.
Porucha = odchylka od normy
NORMA se mění v čase.
homosexualita – dříve léčba elektrošoky, dnes alternativa sexuální orientace
nemít trvalý partnerský vztah – dříve nenormální, dnes přijatelné
odchod od rodičů – dříve okolo 18 let, dnes „mama hotel“ 30-40 let a stále žije s rodiči
NORMA může být chápána statisticky, funkčně nebo sociokulturně.
1.Statistické pojetí normality
- Co je časté, je normální.
- dokážeme-li psychický projev kvantifikovat (změřit), jsme schopni rozlišit hodnoty průměrné a
průměru velmi vzdálené (o průměru lze mluvit jen tam, kde máme nějakou skupinu a existuje
variabilita)
- předností statistického pojetí normality objektivnost a exaktnost X nevýhodou je, že východisko
ovlivňuje výsledek (naměřené IQ se bude lišit v závislosti na použitém testu inteligence a podobně)
- základní ukazatele, které určují normu určité vlastnosti v dané skupině jsou průměr a směrodatná
odchylka
2.Funkční pojetí normality
- Normální je to, co umožňuje optimální fungování jedince.
- jako normální/žádoucí je hodnocen projev, který vede k potřebnému efektu
- adaptace na určité životní podmínky ale může být v některých případech problematická (například
kolaborace) – tlak prostředí může posilovat některé nežádoucí projevy, které by podle tohoto
kritéria byly považovány za normu"