1.	Bohové u Homéra (Ilias a Odyssea)

2.	Homérští bohové

3.	Kritika homérské koncepce božství

4.	Bozi a diamoni

5.	Charakteristika fil. pojmu božství

6.	Vztah filosofického boha k světu

Kritika homérské koncepce božství

U Homéra chybí jakékoliv moralizující tendence. Bohové jsou “lidské superlativy“ v neg. i pozitiv. smyslu. Vyvstala domněnka, že Homér v bohy nevěřil, protože je představuje v nedůstojných situacích, např. hádky Dia a Héry. Bohy však karikoval spíše proto, že jsou těmi lidskými superlativy, stojí mimo veškeré mravní kategorie. Tento postoj byl postupně opouštěn a karikování bohů ustalo. Nastal názor, že lidé smějí o bozích mluvit pouze krásně (str 38). Kritika nemravných mýtů se stala mezi básníky běžnou. Stávají se také objektem zájmů filofofů (Xenofanes, Piandros). Ti je kritizovali také. Xenofanes dokonce zpochybňoval adekvátnost myt. Vyprávění. Chybou podle něj bylo už to, že se v nich bohům připisují lidské vlastnosti. Takto se pomalu zrodila nová koncepce božství jako něčeho zcela jiného, co člověka překračuje. Platon kritizoval antropomorf. pojaté božství. Bůh je svrchovaně dobrý, neměnný, pravdivý. Od konce 6. století začíná se šířit myšlenka, že v člověku je cosi božského, o co je třeba pečovat.

Velmi krátká charakteristika knihy. Chybí vlastní názor autora, jedná se o pouhé mechanické zpracování výpisků z knihy.