"„Otcem“ dramatu byl Thesis, narozen 535 p. n. l., který „vytvořil“ prvního herce. Herec hrál v intervalech mezi tancem sboru a občasných rozmluvách s dirigentem sboru. Tragédie byla dále rozvíjena, když se součástí vystoupení staly nové mýty a báje, a sbor se změnil na skupinu, která představovala jedinečný charakter jednotlivých příběhů. Aeschylus přidal do tragédie druhého herce, třetího pak Sofokles a počet osob ve sboru byl ustanoven na patnáct. Význam sboru v tragédiích byl postupně snižován, a naopak stále důležitější se stávaly herecké dialogy. Slovo "sbor nebo chór" znamenalo "tanec nebo taneční plochu". Členové sboru nebo chóru byli postavami vystupujícími ve hře, které podávaly výklad k ději. Pomáhali vtáhnout publikum do děje hry a odráželi reakce publika.

Řecké hry se hrály v divadlech pod širým nebem. Dokonce i noční scény se odehrávaly za slunečního svitu. Plocha před pódiem byla nazvána orchestrem, což byl prostor, kde se pohyboval a tančil sbor. Neexistovala žádná opona a hry byly představovány jako celek. Za pódiem byla budova, což byla, dalo by se říct, "kulisárna", která představovala průčelí paláce nebo chrámu. Přes tuto budovu vedl hlavní vchod do divadla a dva další vchody na pódium - jeden vlevo a druhý vpravo.

Obětování se konala před Dionyovým oltářem a sbor vystupoval v orchestru, jenž obklopoval oltář. Theatron, slovo, od něhož je odvozeno slovo "theater", tedy "divadlo", představuje místo ve vyhloubeném svahu, kde sedělo publikum. Čestné lóže, do kterých zasedali významní úředníci a duchovní, byly umístěny v předních řadách a uprostřed "theatronu". Kapacita divadla byla okolo 17.000 sedících diváků. Publikum čítající cca. 14.000 osob bylo živé, hlučné, emocionální a odvázané. Diváci jedli, aplaudovali, smáli se, syčeli a v hněvu kopali do svých dřevěných sedadel. Vzácností nebyly ani menší výtržnosti, které vypukly, když publikum bylo s představením nespokojeno.

Také ženám bylo umožněno sledovat tragédie a komedie. Vstup do divadla byl zdarma nebo byla stanovena pevná částka, za chudé platil stát. Herci si museli od publika udržovat určitou fyzickou vzdálenost. Význam vzdálenosti byl zvýšen faktem, že herci své dokonale tvarované postavy jen maskovali. Protože v hrách vystupovali pouze tři herci, musel každý z nich hrát ve stejné hře dvojí role. Ze začátku v hrách vystupovali dokonce sami dramatikové. Postupně se herectví stávalo stále více profesionalizované.

Jednoduché výpravy začaly Sofoklem, ale změny v dekoracích se prováděly velmi zřídka, kulis bylo velmi málo a byly obyčejné, jako např. oltář, náhrobek či obrazy bohů. "Stroje" byly používány k vytváření blesků a hromů nebo pro "vznášení" nebeských postav do nebe a zpět, nebo pro odhalení interiéru kulisárny. Výše jmenované efekty byly nazývány "deus ex machina", což znamená bůh ze stroje a byl to technický vynález, který využíval železný jeřáb na střeše kulisárny. Tento vynález poprvé použil Euripides, aby tak do závěru tragédie přidal "zázračné" efekty.
Mnoho řeckých her bylo spojeno s násilím. Proto bylo pravidlem, že akty násilí se musí uskutečňovat mimo pódium. Toto pravidlo bylo uplatňováno až do období alžbětinského divadla, které upustilo zobrazování hrůz jako např. stahování člověka z kůže za živa."