úvod

1.	Koncepce reformy veřejné správy v ČR

1.1	Přehled postupových kroků

1.2	Hlavní směry reformy veřejné správy v ČR

2.	Regionální politika EU

2.1	Definice regionální politiky

2.2	Strukturální politika EU

2.2.1

Cíle strukturální politiky

2.2.2.

Územní jednotky pro strukturální a regionální politiku v EU

2.2.3.

Strukturální fondy EU

2.2.4.

Perspekt4y regionální politiky EU

3.	Zavedení VÚSC v ČR

3.1.	Územně správní vývoj

3.2.	Důvody decentralizace veřejné správy

3.3.Organizace VÚSC

3.3.1.

Postavení krajů a jejich orgánů

3.3.2.

Obecně závazné vyhlášky kraje a nařízení kraje

3.3.3.

Občané kraje

3.3.4.

Působnost kraje

3.3.5.

Hospodaření kraje

3.3.6.

Spolupráce krajů

3.3.7.

Orgány kraje

3.3.8.

Dozor

3.3.9.

Vládní delegát

3.3.10.

Vztah ministerstva ke krajům

3.3.11.

Vztah státní správy a samosprávy

3.3.12.

Fond regionálního rozvoje

4.	Problémy spojené se zaváděním VÚSC

4.1.	Rozporuplné hranice

4.2.	Vysoký počet obcí

4.3.	Otázka kompetencí

4.4.	Vztah státní správy a samosprávy

4.5.	VÚSC a NUTS

5.	Shrnutí a závěr

Dodatek

“III. ZAVEDENÍ VÚSC V ČR

Celkovým řízením a koordinací provádění územně-správní reformy, včetně koordinování decentralizace a dekoncentrace státní správy, byl pověřen ministr vnitra. Důležité bude, aby se v koncepčních otázkách plně uplatnila řídící a koordinační úloha vlády. V každém orgánu územní správy musí za účast na reformě odpovídat jeho vedoucí a měly by zde fungovat reformní jednotky, jejichž pracovníci budou vyškoleni ministerstvem vnitra.. Důležitá je také odborná poradenská podpora externích expertů.

III.1. Územně správní vývoj

V r. 1918 nově vzniklá Československá republika přejala již existující správní soustavy – v zemích Koruny české to byly země (Čechy, Morava, Slezsko) a na Slovensku župy. V r. 1920 byl spolu s ústavou přijat župní zákon, který předpokládal zřízení žup v celém státě. Župní zřízení však bylo zavedeno až 1.1. 1923 a to pouze na Slovensku. V českých zemích mělo být zaváděno během r. 1924, místo se však začal připravovat nový zákon, který vyústil v návrat k zemskému zřízení. V r. 1928 bylo Slezsko spojeno s Moravou v Zemi moravskoslezskou.
Po válce, v r. 1945 bylo obnoveno zemské zřízení. Od 1.2. 1949 byly zrušeny země a zřízeno 19 krajů, z toho 13 v českých zemích. V r. 1960 byl počet krajů zredukován na 10, z toho 5 v Čechách, 2 na Moravě a ve Slezsku.
K 31.12. 1990 byly zákonem České národní rady zrušeny krajské národní výbory a tím i kraje.

III.2. Důvody decentralizace veřejné správy

Územně správní reformě je přikládán velký význam v celkové koncepci reformy veřejné správy ČR v rámci přeměny etatizované a centralizované veřejné správy na systém moderní evropské veřejné správy. Nacházíme se nyní ve druhé etapě procesu decentralizace, v němž ústřední místo zaujímá vytvoření krajů a druhé úrovně územní samosprávy, zakotvené v Ústavě ČR . Jde o největší změnu územně správního členění státu a organizace celého systému veřejné správy od r. 1989.
V r. 1918 jsme začínali se třemi zeměmi, v r. 1990 končili se sedmi kraji ( a hlavním městem Prahou). V debatách o budoucím členění státu se začalo diskutovat o nejrůznějších modelech, opírajících se o hlediska politická, historická, osobní, ambiciózní a naštěstí i někdy praktická. Vykrystalizoval z nich model vyšších územních samosprávných celků.(viz. kap.III.3.)
Zavedení VÚSC hraje významnou roli, také v procesu přibližování ČR Evropské unii. Evropská charta místní samosprávy a Evropská charta regionální samosprávy nabádají k vytvoření regionální úrovně samosprávy a nabádají k vytvoření systému, který by umožňoval uskutečňovat evropskou regionální politiku a efektivní využívání strukturálních fondů.
EU vychází přitom zejména ze zásady subsidiarity, podle níž je třeba rozhodovat na té úrovni, na níž problém vzniká. Úkolem je vytvářet předpoklady pro širší uplatnění této zásady, a tedy přibližování správy občanům a dosažení její vyšší účinnosti, úspornosti a efektivnosti.
Pro zavedení VÚSC je také významný požadavek, aby územní společenství mohla uspořádat a spravovat podstatnou část svých veřejných záležitostí na vlastní zodpovědnost a v zájmu místního obyvatelstva
Hlavním vodítkem pro rozhodnutí o decentralizaci musí tedy být především prospěšnost občanům a veřejnosti, smyslem je zajištění kvality, komplexnosti a dostupnosti veřejných služeb, jakož i uspořádání adekvátních vztahů mezi státní správou a samosprávou včetně posílení participace, spolupráce a dozoru nad zákonností činností správy.
Decentralizace a územně správní reforma je důležitá také pro plnohodnotný rozvoj sociální politiky státu, jelikož umožní, aby regiony převzaly větší díl zodpovědnosti za rozvoj vzdělávací a zdravotní politiky a politiky sociální péče na svém území v souladu s potřebami a zájmy daného území.
Z hlediska ekonomického, mohou orgány regionální samosprávy významnou měrou přispívat k vytváření vhodného podnikatelského prostředí a pomáhat rozvoji malého a středního podnikání a podporovat přeshraniční regionální spolupráci.
Vznikem VÚSC se zacelí “černá díra” v samosprávě, mezi parlamentem a obcemi, totéž ve státní správě mezi obcemi, okresními úřady a vládou, která rozhodně nepřispívala k urychlení postupu reformy a efektivitě veřejné správy."

Obsahuje tabulku.