1.	Středověké myšlení a humanismus

2.	Vliv zámořských objevů

3.	Charakteristika humanismu a renesance

4.	Hlavní představitelé

4.1	Michelangelo Buonarroti

4.2	Rafaelo Santi

4.3	Leonardo da Vinci

4.4

Donatello

4.5	Brunelleschi

4.6

Masalino

4.7

Botticeli

5.	Italská renesance

5.1	Dante Alighieri a jeho dílo

5.2	Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron

5.3	Francesco Petrarca

6.	Francouzská renesance

6.1	Francois Villon

6.2	Francois Rabelais

6.3	Pierre Ronsard

6.4	Michel de Montaigne

7.	Španělská renesance

7.1	Lope de Vega

7.2	Miguel de Cervantes Saavedra

8.	Anglie v době renesance

8.1	Geofrey Chaucer

8.2	William Shakespeare

9.	Renesance a humanismus v Čechách

9.1.	Raný humanismus

9.1.1

Jan z Rabštejna

9.1.2

Jan Vodňanský

9.1.3

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic

9.1.4

Václav Hájek z Libočan

9.1.5

Kryštof Harant

9.2	Zobecněný humanismus

9.2.1

Jan Blahoslav a jeho dílo

9.3	Zlatý věk českého písemnictví

9.3.1

Jiří Melantrich

9.3.2

Daniel Adam z Veleslavína

"Středověké myšlení soustřeďující svou pozornost především k posmrtnému životu považovalo vezdejší život za prostředek vykoupení z prvotního hříchu, za pouhou přípravu na život věčný.

Humanisté (humanus = lidský) neskrývali úmysl využít všech krás života na zemi a nezříkali se nijak a v ničem radostí, které život poskytuje. Nedotknutelná moudrost svatých Otců podléhala stále více přirozené kritice. Mládež byla vychovávána v duchu antické kalokagathie (harmonický souhrn člověka; rozvoj fyzické, psychické i intelektuální části člověka) a veskrze světsky. Středem všeho uvažování se stal člověk a jeho vezdejší zájmy. Rostlo pochopení pro přírodu, pozorování, zvětšovala se i důvěra ve smyslové poznání. Studium latinské filologie vzkvétalo a řečtina, na západě téměř již zapomenutá, se znovu dostala do popředí zájmu. Humanistické myšlení zdůrazňovalo individuální zájmy jednotlivce.

Humanisté byli zpočátku především spjati s městským prostředím, avšak záhy proniklo nové učení i na panovnické dvory, ke šlechtě, a ani papežové nezůstali stranou.

Vliv zámořských objevů (de Gama, Kolubmus, Magalhaens) – vzestup měšťanstva a měst, rozvoj věd společenských i přírodních (astronomické objevy – Koperník, Galileo, Bruno - heliocentrismus), vynález knihtisku (Gutenberg), inkunabule – prvotisky do r. 1500
Znaky:
- znovuzrození (obrození) antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru
- nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života
- kult smyslů a rozumu
- pocit sebevědomí jednotlivce
- rozvoj literatur v národních jazycích
- v popředí literatura nauková – životopisná, cestopisná, pedagogická, lyrika, alegorie

Humanismus byl nedělitelně spojen s renesancí (renaissance = znovuzrození) probuzením nového zájmu o umění a život klasického starověku. Ve slávě starého Říma se spatřoval odkaz velké minulosti národní, italské. Gotika ustoupila novému renesančnímu slohu, který se uplatňoval ve stavbách chrámových i světských.
Stavby chrámové dávaly přednost centrálnímu prostoru před gotickým roztříštěním na několik lodí, používaly bohatě pilastrů, strop byl zaklenut mohutnými kopulemi, okna a dveře se zdobily rovným břevnovím. Světské stavby se širokými okny a světlými prostronými sály bývaly vyzdobeny podle starověkých vzorů. Místo gotických hradů se stavěly zámky a paláce pro pohodlnější život."