1.	Skupiny jazyků

1.1	Indoevropská skupina jazyků

2.

Typologie

3.	Vývoj českého jazyka

3.1	Praslovanština

3.2	1.fáze (do konce 14.století)

3.3	2.fáze (14.-15.století)

3.4	3.fáze (15.-16.století + počátek 17.stol.)

3.5	4.fáze (bitva na bílé hoře – 3.čtvrtina 18.století)

3.6	5.fáze (počátek národního obrození – polovina 19.století)

4.	Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny

4.1.	Vývoj souhlásek

4.2.	Vývoj samohlásek

4.2.1

Diftongizace

4.2.2

Monoftongizace

4.2.3

Úžení

4.3	Vývoj tvarosloví

“VÝVOJ ČESKÉHO JAZYKA
- češtinu známe nesporně od 9. století (Velká Morava)
- vznikla z praslovanštiny (společný základ všech slovanských jazyků)
o 2.stol př.n.l. – 7.století n.l. PRASLOVANŠTINA
o především v 9.století měla vliv STAROSLOVĚNŠTINA
o poté měla na vývoj češtiny vliv LATINA
- od 14. století docházelo ke změnám v mluvnické stavbě

1.fáze (do konce 14.století)
- rozvoj slovní zásoby a hlásek
- od 13.století se objevuje v literatuře

2.fáze (14.-15.století)
- rozšiřování češtiny v kultuře a literatuře
- Jan Hus zavedl diakritický pravopis
3.fáze (15.-16.století + počátek 17.stol.)
- projevuje se péče o jazyk
- vznik mluvnice (Vavřinec Benedikt z Nudožer)
slovníků (Daniel Adam z Veleslavína)
- vzory češtiny: Bible kralická, humanismus, renesance

4.fáze (bitva na Bílé hoře – 3.čtvrtina 18.století)
- úpadek jazyka, odchod vzdělanců do zahraničí
- na konci období se začali projevovat puristé

5.fáze (počátek Národního obrození – polovina 19.století)
- mluvnická kodifikace
- doplňována slovní zásoba (Josef Dobrovský, Josef Jungmann)
- čeština se začala uplatňovat v umělecké i odborné tvorbě
- od konce 19. století se mluvnická norma příliš neměnila, objevovaly se
složitější věty a souvětí
- ve 20. století se rozšiřovala slovní zásoba a interdialekty

HLÁSKOSLOVNÝ A TVAROSLOVNÝ VÝVOJ ČEŠTINY

A) vývoj souhlásek
r´ - ř g - h sč - šť

B) vývoj samohlásek
monoftongizace uo - ů (muoj X můj)
diftongizace ú - ou (súd X soud)
úžení ie - í (viera X víra)"

Psáno v heslech, může sloužit jen jako přehled.