1.	Příčiny Národního obrození

2.	První období

2.1.	Josef Dobrovský

2.2.	František Martin Pelcl

2.3.	Václav Thám

2.4.	Prokop Šedivý

2.5.	Jan Nepomuk Štěpánek

2.6.	Matěj Kopecký

2.7.	Václav Matěj Kramerius

2.8.	Antonín Jaroslav Puchmajer

3.	Druhé období

3.1.	Josef Jungmann

3.2.	František Palacký

3.3.	Pavel Josef Šafařík

3.4.	Rukopis královédvorský

3.5.	Rukopis zelenohorský

3.6.	František Ladislav Čelakovský

3.7.	Jan Kollár

3.8.	Václav Kliment Klicpera

4.	Třetí období

5.	Čtvrté období

"1. OBDOBÍ (OBRANNÉ)
- období osvícenství a klasicismu (80. - 90. léta 18. st.)
- šlo především o vytvoření spisovné normy novodobé češtiny a hledání obsahu pojmu vlastenectví
- vlastenci = ti, kdo se stavěli na odpor josefínským centralizačním snahám, zaměření na minulost, vyzdvihují velikost a slávu českých zemí, jsou ovšem skeptičtí k současnému stavu
- datují se sem počátky českého divadla, básnictví a žurnalistiky
- typický žánr - obrana = publicistický článek vyzdvihující slávu Čechů v minulosti, kritizující neblahý stav národa a jazyka v současnosti, jejich vlastenectví je pozitivní a bez nenávisti vůči jiným národům (Bohuslav Balbín: Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého, Karel Ignác Thám: Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům)
- česká obrozenská věda - na počátku stojí latinský překlad a kritický rozbor historických nepřesností Kroniky české Václava Hájka z Libočan, který provedl historik Gelasius Dobner

Josef Dobrovský
- nejvýznamnější představitel soudobé české vědy
- zabýval se zkoumáním historických pramenů českého raného středověku, studoval staroslověnštinu, jeho hlavní význam spočívá v oblasti české jazykovědy a literární historie
- jako jeden z prvních vyjádřil pochybnosti o pravosti Rukopisu zelenohorského
- nepsal česky, ale většinou německy
Dějiny českého jazyka a literatury
- 1. velké dílo, psané německy
- popsal zde historický vývoj jazyka a literatury
- úroveň jazyka hodnotí podle jazykové bohatosti, proto za vrcholné období české literatury považuje dobu veleslavínskou, nejméně oceňuje baroko
Zevrubná mluvnice jazyka českého
- položila základy pro novodobou spisovnou češtinu
- k aktivní budoucnosti češtiny je pesimistický, podle něj slouží jen k dorozumívacím účelům, jinak se používat nedá
- stanovil pravidla tvorby slov, čímž zabránil další činnosti brusičů (lidé, kteří ve snaze zachránit český jazyk vymýšleli nová - gramaticky zcela nesmyslná - slova)"