"Ruchovsko-lumírovská generace novoromantiků
Josef Václav Sládek

V druhé polovině 19. století u nás existovaly dvě literární skupiny, ruchovci a lumírovci. Ruchovci byli spíše národního zaměření, kdežto lumírovci kosmopolitního. Ruchovci se snažili řešit aktuální problémy národní a sociální, lumírovci se chtěli přiblížit světu a pocitům moderního člověka. Tyto dvě skupiny nevystupovaly proti sobě, nesoupeřily, ale střetávaly se v názorech a postojích a navzájem se obohacovaly.
Pojmenování ruchovci bylo odvozeno od almanachu Ruch z roku 1868, který byl vydán na počest položení základního kamene Národního divadla. Skupina ruchovců navazovala na Národní obrození, obnovují historickou tematiku a myšlenku slovanskou, zajímají se o venkov a vlastenectví. Jejich mottem bylo „umění pro národ“. Ruchovci nebyli vyhraněnou skupinou, kterou byli například májovci. Patřili mezi ně například Svatopluk Čech či Josef Václav Sládek, který měl v pozdější době blíže k lumírovcům, díky překladům americké literatury a Shakespeara. K ruchovcům byli blízko také Eliška Krásnohorská, Václav Beneš Třebízský a Alois Jirásek.
Lumírovci prosazovali kosmopolitní zaměření české literatury, hojně překládali a tvořili díla, která využívala podnětů ze světové literatury. Vyslovili požadavek umělecké svobody a čistého umění. Jejich mottem bylo „umění pro umění“. Do literatury vnesli silnou smyslovost, obraznost a množství nových literárních forem. Sdružovali se kolem časopisu Lumír, který od roku 1877 redigoval J.V.Sládek. Reprezentuje je například J.Vrchlický, J.V.Sládek a J. Zeyer."

Práce obsahuje obrázky o rozsahu tří stránek.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ