1.

Úvod

2.	Co je suicidium

3.	Kdo je nejvíce ohrožen

4.	Jaké jsou faktory u dětí

5.	Co předchází

6.	Diagnostika

7.	Jak se zachovat, krizová intervence

8.	Jaké jsou mýty o sebevraždách

9.	Jaké jsou druhy sebevražd

10.	Jaká je statistika

11.

Závěr

12.

Zdroje

"Jaké jsou faktory u dětí

Suicidální chování je syndrom, na jehož vzniku se může podílet více faktorů. Důležité jsou rodinné faktory, kde uvažujeme o genetických dispozicích k psychiatrickým nemocem jako jsou depresivní poruchy a schizofrenie (až 40% dětí s tímto onemocněním páchá sebevraždu). Důležitou roli hrají také výchovné a identifikační vlivy (vleklý rozvod rodičů, konflikty rodičů, smrt rodiče, alkoholismus v rodině je např. významnými faktorem sebevražedného jednání). Dalšími rizikovými poruchami jsou u dětí poruchy vývoje osobnosti, často spojen s hyperkinetickým syndromem, poruchou chování, poruchou příjmu potravy a toxikomanii. Důležitou oblastí je také školní a vrstevnický kolektiv. Sebevražda může bát vyprovokována školními problémy, šikanou ze strany spolužáků atd. Někdy se do rizikových faktorů počítá také původ z velké rodiny, odloučení od rodičů, zneužívání, alkoholismus, sociální izolace, špatná školní výkonnost.

Co předchází
Sebevražda se nikdy nestane z ničeho nic, předchází jí varovné signály, které bývají často nepovšimnuty a nevyslyšeny. Sebevraždě předchází presuicidální syndrom. Jsou to zcela konkrétní představy průběhu sebevraždy, sebevražedné myšlenky a častá dysforická nálada. Člověk se cítí smutný, nemocný, unavený, přítomny bývají psychosomatické obtíže např. poruchy spánku, změna jídelního chování, vegetativní projevy. Objevuje se napětí a depresivní rozlad, pak následuje uvolnění, to když se definitivně rozhodne pro sebevraždu.
Mezi jiné signály patří rozdávání majetku, protože už ho dotyčný nebudu potřebovat, negativní poznámky o budoucnosti („ beze mě vám bude lépe“, „ už vás nebudu trápit“) nebo fascinace smrtí."