" Náležitosti a používání šeku jsou upraveny zákonem směnečným a šekovým. Tento zákon vychází ze Ženevských úmluv o šecích a směnkách, k nimž přistoupilo Československo ve 30-tých letech 20. století. Státy, které tyto úmluvy podepsaly, patří do oblasti Ženevské konvence. Všechny tyto státy vydaly šekové zákony, čímž byla zajištěna jednotná úprava v dané oblasti. Druhý systém šekového práva patří do oblasti anglosaské, kde jsou zásadní odchylky.

Oblasti šekového práva

Státy oblasti Ženevské konvence
Albánie,Belgie,Bulharsko,Brazílie,Československo,Dánsko,Ekvádor,Finsko,Francie,Indonésie,Island,Itále,Japonsko,Jugoslávie,Kolumbie,Lucembursko,Lichtenštejnsko,Maďarsko,Monako,Německo,Nizozemsko,Norsko,Peru,Polsko,Portugalsko,Rakousko,Řecko,San Marino, SSSR,Surinam,Španělsko,Švédsko,Turecko

Státy oblasti anglosaské
Velká Británie, Spojené státy americké, Kanada a další státy bývalého Commonwealthu

Zásady vydávání a používání šeků jsou ve Všeobecných obchodních podmínkách ČNB. Banky upravují vztahy ke klientům v šekové službě nejčastěji obchodními podmínkami, které jsou součástí smlouvy o běžném účtu.

1.1 Náležitosti šeku
Šek není v zákoně definován, ale je vymezen šekovými náležitostmi. Podstatné náležitosti šeku jsou takové náležitosti, bez nichž nemůže být tato listina považována za šek.


Podstatnými náležitostmi šeku jsou:
• Označení, že se jedná o šek, pojaté do vlastního textu a vyjádřené v jazyku, v němž je šek sepsán (toto neplatí v anglosaské oblasti)
• Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou šekovou částku
• Jméno toho, kdo má platit (šekovník, tj. banka)
• Údaj místa, kde má být placeno
• Datum a místo vystavení šeku
• Podpis výstavce
Na šeku bývají uváděny i další nepodstatné náležitosti, jako je bankovní spojení,číslo šeku,údaj osoby, které má být šek proplacen a částka slovy.Jejich nepřítomnost neznamená neplatnost šeku,jsou však potřebné pro zúčtováni v bance nebo pro určité kontroly."

Práce obsahuje schémata o rozsahu cca 1 strany.