Obecný úvod

1.	Dokumentární papyrologie

1.1.	Vznik papyrologie

1.2.

Naleziště

1.3.	První výkopy

1.4.	Náboženská tématika a magické papyry

1.5.

Knihovny

1.6.

Jazyk

2.	Literární papyrologie

2.1.	Poměr literárních a dokumentárních papyrů

2.2.	Význam literárních papyrů

2.3.	Nejvýznamnější nálezy patří

2.4.	Nejznámější řecké literární nálezy

3.	Technika vydávání papyrů

4.	Když papyry promluvily

4.1.Uchování papyrů

4.2.	První nálezy, počátky vědy

5.	Výroba papyru

5.1.	Použitá literatura

"Obecný úvod
-papyrologii dělíme na:
odokumentární papyrologie
veřejné dokumenty
soukromé dokumenty
oliterární papyrologie
-zabývá se texty psanými na papyrech, ostracích, voskových i hliněných tabulkách
-jde o nejmladší disciplínu věd o antickém starověku, nejdříve byly antické papyry nalézány zcela náhodně, jako věda se koncipuje až v poslední čtvrtině 19. století
-papyrolog musí výborně ovládat starou řečtinu (v lepším případě i latinu) a paleografii starořečtiny (a latiny)
-výsledkem je konečné vydání a okomentování určitého textu, který potom slouží dalším badatelům k podrobnějšímu výkladu a zhodnocení přínosu, případně překladu
-má obrovský význam pro hlubší a detailnější poznání antiky, historikům papyry přinášejí informace o organizaci veřejného i soukromého života, dozvídáme se o filosofii, náboženství, právu, lékařství, ale například i detaily o výchově k řeckému způsobu života spojeného i s vojenskou službou v helénistickém období Egypta
-papyry máme řecké, latinské, koptské i staroegyptské
-nejstarší jsou z konce 4. století před naším letopočtem, nejmladší jsou papyry ze 7. století našeho letopočtu (roku 641 je Egypt dobyt Araby)
-většinu papyrů nacházíme v Egyptě (ovšem i zde se nám nedochovaly všude ale v oblastech, kde jsou k tomu příhodné podmínky, například ve Fajjúmské oáze), máme i několik papyrů ze syropalestinské oblasti
-papyry se většinou uchovávaly ve formě svitku, který se pro čtení musel převíjet
-nejvíce papyrů je z období od 1. století před naším letopočtem až do 3. století našeho letopočtu
-nejznámějšími badateli u nás jsou:
oFerdinand Stiebitz [čti: štýbic] – vydává hlavně Sapfó a Alkaia
oZdeněk Karel Vysoký – texty tragédií (hlavně Aischylových a Euripidových)
oLadislav Varcl a Ladislav Vidman – problém výpůjčky a dluhu
oJarmila Hüttlová a Čestmír Vránek – mnoho populárních výborů
Dokumentární papyrologie
Vznik papyrologie
-vznikla v poslední čtvrtině 19. století při obsáhlých nálezech papyrů v Egyptě
-jméno jí dal Angličan Frederic George Kenyon roku 1898, nazval ji papyrology, v češtině je to papyrologie, v němčině papyruskunde
-zabývá se texty psanými výhradně řecky a latinsky (ty pocházejí z antického a byzantského období), ostatními jazyky se zajímají jiné vědní disciplíny – máme papyry i v hebrejštině, aramejštině, syrštině, v íránském jazyce pahlaví, egyptské a jeden etruský, tyto jazyky nám mohou posloužit, pouze pokud máme i řeckou verzi (můžeme pomocí nich například rozluštit nečitelné nebo chybějící místo v textu)
-nejstarší dochované papyry jsou ze 4. století př. n. l.:
ov osadě Derveni poblíž Thessaloniky v Makedonii byl roku 1963 objeven zuhelnatělý papyrus z let 325-275 s nejasným obsahem, možná orfický
osvitek s textem z Timotheova nomu Peršané (asi 250 veršů ze druhé poloviny 4. století) ležící u mumifikovaného nebožtíka v dřevěném sarkofágu nalezen roku 1902
otexty roku 1890 objeveny v Gurobu na lepenkovém obalu pouzdra mumie zhotoveném z papyrů použitých na počátku 3. století př. n. l.
ozlomky Platónova Faidóna, blížící se době svého autora vydány roku 1891
-pozdní zájem o papyry souvisí s vývojem Egypta
-v 7. století byl dobyt Araby a uzavřel se Evropě
-v 18. století se vztahy rozvolňují, objevuje se ale jen několik papyrů
-první moderní papyrus přinesený do Evropy vydává roku 1778 Dán Nils Ivers Schow
ojeho obsahem je seznam námezdních osob, které pracovaly ve Fajjúmu při stavbě hrází v roce 192/3
oobsah nebyl příliš atraktivní, ale vznikají zde zárodky dokumentární papyrologie
-zájem o antické papyry vzbudil až kaligraficky psaný papyrus ze 2. stolení našeho letopočtu z egyptského ostrova Elefantiné, kde bylo asi 700 veršů posledního zpěvu Homérovy Iliady s postranními výklady (=scholii), díky němu se začíná vyčleňovat literární papyrologie
-díky zájmu o papyry také roste jejich cena
-dnes jsou většinou části papyrů u soukromých sběratelů, ale mnohem častěji v muzeích po celém světě, vycházejí v řadách nazvaných podle místa naleziště nebo podle místa uchování (obrovské sbírky papyrů jsou třeba ve Vídni nebo Berlíně)
-mezi významné vydavatele papyrů patřili hlavně Karl Franz Joseph Wessely a Ulrich Wilcken
Naleziště
-pro uchování papyrů je rozhodující vnější suché klima, ale i charakter lokality
-v Egyptě papyry ukrývá úrodná prsť – sebbach – jižně od Káhiry, která nebyla provlhčena záplavami
-potenciální naleziště jsou tedy kolem Nilu, a také v hrobech vzdělanců (to je spíše naleziště literárních papyrů, a to ještě velmi ojedinělé)
-půda, která naznačuje možné naleziště, je pokrytá řídkou travou
-dalšími nalezišti jsou opuštěné osady nebo svatyně, které byly zahrnuty pískem z pouště
-významní angličtí badatelé, Bernard Pyne Grenfell a Arthur Surridge Hunt stanovili místa, kde by se daly nalézt papyry:
oodpadové nálezy
ozbytky částí budov odnesených na smetiště
ozříceniny
První výkopy
-1895 v Anglii ustanovena společnost Egypt Exploration Fund, později známá jako Egypt Exploration Society – její první tři výzkumní pracovníci se zapsali do historie papyrologie:
oDavid George Hogarth, Bernard Pyne Grenfell a Arthur Surridge Hunt zahájili 1897 výkopové práce v Oxyrhynchu (ten nebyl kompletně neznámý, mluví o něm už např. Strabón)
olokalita se nazývá podle jakési ryby s ostře vybíhající tlamou, která zde má svůj kult
oGrenfell vysvětlil, že lokalitu vybrali, protože byla jako hlavní město nomu sídlem stratéga, oikonoma, nomarcha, antigrafa i královského tajemníka
oočekávali nález knihoven i starších křesťanských památek
obylo zde nalezeno velké množství papyrů, hlavně literárních (lyrika, satyrské drama, tragédie, stará i nový komedie, mimy, historická tvorba, křesťanská tvorba)
ovýznamné byly hlavně texty neznámého historika Hellenika Oxyrhynchia, zlomky Kallimachovy básně Bereničina kadeř známé dosud jen z Catullova latinského překladu a Ježíšovy výroky – Logia Iésú, které nebyly z evangelií známy (později byly upřesněny jako součást apokryfního Evangelia sv. Tomáše)
osvé objevy začali zpracovávat v Londýně v řadě Oxyrhyntchus Papyri (první svazek vyšel 1898, vycházel v době obou světových válek a vychází dodnes)
ovýkopy skončily v sezóně 1906/1907, ale lokalita se nepovažuje za vyčerpanou
ocelkem bylo údajně nalezeno přes 2300 zlomků
-už před první světovou válkou se ukázalo, že získávat nové papyry přímo výkopy je finančně hodně náročné
-výkopy v Egyptě postupně provádělo Německo, Itálie, Británie, Amerika a některé další státy jako Belgie, Francie nebo Polsko
-pokračuje mezinárodní obchod s papyry, s jejich odkrýváním a dopravou je ale spojeno značné riziko (máme i zprávy, že loď, která převážela mnoho tisíc papyrů v přístavu v Hamburku zachvátil požár a zachovalo se jen několik opisů, které dříve pořídil Ulrich Wilcken)
Náboženská tématika a magické papyry
-dochovalo se nám mnoho papyrů s náboženskou tematikou
-dozvídáme se hlavně o egyptských bohoslužebných úkonech (ty ale stále nebyly zcela objasněny) a různých formách věšteb (například i věštba pomocí 216 vzájemně nesouvisejících veršů Iliady a Odysseie)
-poskytují návody a předpisy pro magickou praxi, která vychází z principu propojenosti všech přírodních jevů, vzájemného vztahu člověka a vesmíru
-za zakladatele tohoto učení v Egyptě byl považován Hermés Trismegistos
-jsou zde návody na vyhánění démonů, křísení mrtvých, jak učinit někoho neviditelným, jak se zbavit pout, jak na někoho seslat zlý sen, jak si získat ženu, zdraví, přemoci nepřítele, dosáhnout úspěchu a podobně
-většina je ze 4.–5. století, některé jsou i velmi rozsáhlé
Knihovny
-důvodem, proč se mnoho starověkých děl nedochovalo, nebyla jen křehkost papyru, který byl do vynálezu pergamenu jediným psacím materiálem, ale i působení přírodních podmínek mimo suché oblasti Egypta a způsob práce se svitky (hodně se ničily při častém převíjení)
-velká města měla své knihovny, ty ale nebyly přístupné pro veřejnost, ale sloužily spíše jako badatelská centra
-papyrus byl drahý, takže soukromé knihovny vlastnilo jen málo lidí
Jazyk
-díky vlivu Alexandra Velikého se mluvilo koiné
-v ní se nám zachovaly také papyry
-hlavně v soukromých dopisech a soukromých dokumenty (účty, smlouvy, závěti, dokumenty o majetkoprávních záležitostech…) se zachovává jazyk nejvíce se blížící mluvené podobě tehdejšího jazyka
-pravopisnými chybami nás přesvědčují o množství fonetických změn, kterými jazyk prošel
-slovní zásoba je obohacena o odbornou terminologii (hlavně z dokumentů)
-vedle nápisů jsou jediným dokladem o vývoji přirozeného jazyka
-musíme mít na paměti musíme mít fakt, že i nejprostěji psaný papyrus byl napsán někým, kdo prošel alespoň základním vzděláním"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ