1.	Socializace - charakteristika

2.	Proces socializace

3.	Dělení socializace

4.	Obecné mechanismy sociálního učení

5.	Sociální odměna a trest

6.

Observace

7.	Anticipace

8.	Nápodoba a učení nápodobou

9.	Identifikace

10.	Socializační činitelé

10.1.

Rodina

10.2.

Vrstevnická skupina

11.	Socializační program a jeho etapy

11.1.

Socializace v jednotlivých vývojových obdobích člověka

12.1.1.

Batolecí věk

12.1.2.

Předškolní věk

12.1.3.

Mladší školní věk

12.1.4.

Pubescence

12.1.5.

Adolescence

"Socializace (z latinského socialis = společný) zaujímá jedno z významných míst v sociální determinaci vývoje jedince. Socializace je také sociologický pojem označující proces, při kterém se daný jedinec začleňuje do společnosti. Během tohoto procesu dochází u jedince ke změnám, díky nimž se postupně vzdaluje od výchozího stavu (to jest od stavu novorozeněte) a stává se z něho tzv.člověk jako kulturní bytost. Proběhne-li proces socializace úspěšně, má takovýto člověk v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování a sociální role svého společenského a kulturního okolí. Socializace provází celý lidský život a není nikdy ukončena. Jedná se totiž o vývoj lidské osobnosti, kdy člověk získává sociální dovednosti, návyky a postoje důležité pro styk s lidmi, ale zároveň i přijímá různé společenské role, hodnoty a normy společnosti.
Proces socializace probíhá díky vzájemnému působení ve společenských a mezilidských vztazích různých osob, skupin a institucí. Někdy se jedná o záměrné působení, jako například při výchově v rodině, kdy se dítě učí základům slušného chování, ale častější a neustálé je působení socializačních stimulů nezáměrných. Mezi toto působení patří prostředí, které jedince více či méně ovlivňuje,například působení reklam, filmů, knih, ale i vzorů dospělých osob. Z toho vyplývá, že každý jedinec je zároveň subjektem i objektem socializačních vlivů, tedy že všichni přijímáme a také předáváme podněty k začlenění do společnosti.
Socializaci můžeme rozdělit na tři základní části – primární, sekundární a terciální. Primární socializace, která trvá asi do třetího roku života, probíhá v rodině a jedinec si osvojuje normy, které sice platí jako stabilní, ale v průběhu jeho života se mohou ještě různě měnit. Sekundární socializace probíhá už nejen v rodině, ale také ve škole a v kontaktu s vrstevníky a jedinec se v tomto období připravuje na svou roli ve společnosti. A socializace terciální, která probíhá v dospělosti, je charakteristická tím, že člověk neustále přejímá určité podněty, které ho ovlivňují, v interakci se svým sociálním okolím.
Samotné socializační působení probíhá díky sociálnímu učení v několika formách. Za obecné mechanismy sociálního učení se považuje asociace, posilování, observace a dále anticipace, nápodoba a identifikace. Asociace nebo-li podmiňování vzniká na základě vytvoření spojů mezi jednotlivými podněty, které působí ne jedince v určité časové a prostorové návaznosti a reagováním (odpověďmi) jedince na ně."