1.

Úvod

2.	Rodina obecně

3.	Srovnání romské a české rodiny

3.1	Velikost rodiny

3.2	Role v rodině

4.	Romská výchova

5.	Romské dítě v české škole

5.1	Vliv výchovy

5.2	Nedůvěra k instituci

5.3	Postoj ke vzdělání

5.4	Jazyková bariéra

5.5	Volání krve

5.6	Vztah se spolužáky

6.

Závěr

“Role v rodině
V české rodině se vlivem například poválečné „rovnoprávnosti“ mužů a žen, feministických hnutí, vysoké zaměstnanosti a vzdělanosti žen, stále více stírá specifičnost mužské a ženské role v rodině 4). V romské rodině se tento trend tolik neprojevuje. Romská rodina je stále ve většině případů patriarchální, s jasně rozdělenými rolemi pro ženu a muže. Muž je stále nositelem prestiže rodiny a hlavou rodiny s rozhodujícím slovem. Žena je nadále nositelkou a udržovatelkou tradic a má za úkol zachování a reprodukci rodu.
Poněkud odlišná je také role dítěte. Zatímco v české rodině má dítě svůj vlastní svět, který je oddělován od světa dospělých, dítě není zatěžováno problémy dospělých, v romské rodině tomu tak není. Děti jsou odmalička součástí společenství dospělých, jsou účastníky řešení všech problémů a vnitřního života rodiny, to je také, kromě biologicky časnějšího nástupu puberty, jeden z důvodů proč psychicky dospívají dříve než děti majoritních rodin (tento fakt také komplikuje včlenění do školní třídy). Je běžné, že se nejstarší sourozenci starají o sourozence mladší, nebo že jsou děti zapojeny do získávání finančních prostředků (což může znamenat i zapojení do nelegálních činností).
V české rodině se projevuje výrazná zaměřenost na zájem jednotlivce. Je kladen důraz na rozvoj osobní odpovědnosti, samostatnosti, což jsou předpoklady pro úspěšné zvládání školní docházky. Naproti tomu romská rodina je založena na „kolektivismu“. Každé rozhodování v romské komunitě je společné. Romské děti nejsou vedeny k samostatnému rozhodování. Nemají často ani vlastní pracovní kout. „V romské velkorodině se (na rozdíl od našeho rodinného prostředí) neočekává, že dítě bude individualita…Romské společenství totiž jednotlivci a jeho rozvoji nepřikládá takový význam jako to dělá neromská společnost.“5) To co říká Marek Jakoubek o individualitě v romských osadách platí do jisté míry i v prostředí majority: „Já dává smysl až v rámci rodiny, bez ní je člověk v romské osadě ničím…Identita zde není chápána jako nezávislost jednotlivce, ale jako určitá pozice v rámci rodiny. Jedinec není od své rodiny oddělitelný, individualizmu není rozuměno.“ 6) Tento kolektivismus vede ke ztrátě odpovědnosti za vlastní život, ke ztrátě individuální životní ambice. Pro romské dítě je těžké najednou pochopit, že ve škole musí pracovat samo za sebe, nesmí napovídat a nechat si napovídat. Trestají je za něco, zač bylo doma chválené, a chválí za něco, co by se doma nelíbilo."