"Sociální politika – SP

1. subjekty a objekty sociální politiky, typy sociální politiky, model sociální politiky ČR, občanská participace, občanská společnost, sociální občanství, občanská a sociální práva

SP - jako celek představuje určitý systém s vnitřními vazbami i s vazbami na své spol. okolí a jsou jí vlastní i určité společné znaky. Je to snaha po zdokonalení způsobu života.
Směřuje k ovlivňování soc. reality. Přitom musí respektovat určité základní principy, které jsou pro ni určující. Pro volbu základních principů, myšlenkových postupů, mají význam tzv. soc.-politické doktríny. V evropském regionu se nejčastěji setkáváme s liberalistickými myšlenkami, s křesťanským soc. učením a demokratickým socializmem.

Liberalizmus staví na osobní svobodě a individuální odpovědnosti. Funkčnost soc. politiky je posuzována podle jejího vztahu k ekonomické efektivnosti. Nepodporuje solidaritu státu a redistribuční procesy.
Křesťanské soc. učení vychází z křesťanské filozofie. Uznává nerovnost, ale nepovažuje každou za žádoucí a spravedlivou. Určující je odstranění bídy, proto zdůrazňuje význam soc. transferů, dobročinných a charitativních aktivit.
Demokratický socialismus staví na silném veřejným sektoru, rozsáhlém přerozdělování a solidarismu. Je v protikladu k liberalismu, protože silně zdůrazňuje rovnost.

Základní principy, které jsou pro SP považovány za typické, jsou:
- princip soc. spravedlnosti
- princip soc. solidarity
- princip subsidiarity
- princip participace.

SP chápeme jako určitou spol. činnost, která směřuje k ovlivňování soc. reality. Touto činností se snaží prosazovat určité cíle.

Základním cílem -musí být vytvoření lidsky důstojných podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem. To znamená zejména zajistit rovný přístup ke vzdělání a zdrav. péči apod. Je to dlouhodobý cíl a má svá vývojová stádia, v jehož průběhu se také mění jeho kvalita.

Objekty SP. jsou ti, kterým patří opatření soc. pol. určena a na něž jsou orientována. Rozumíme pod nimi tedy jednak všechny obyvatele, ať již jako jednotlivce nebo určité soc. skupiny.
Subjekty jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité soc. činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. Subjekty - státní a nestátní
K subjektům patří:
- stát a jeho orgány
- zaměstnavatelé a firmy
- zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány
- regiony, místní komunity, obce, občanské organizace a iniciativy
- církve
- občané, rodiny, domácnosti

V současnosti je snaha o posílení úlohy nestátních a netržních subjektů včetně jedince. Role nestátních netržních subjektů je ve vyspělých zemích obvyklá, u nás je spíše v počátcích.
funkce SP:
- ochranná -má řešit již vzniklé soc. události, kdy jedinec či skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním. Jde o funkci nejstarší, která tvoří tradiční a stabilní prvek soc. pol.
- preventivní - Usiluje o předcházení nepříznivým soc. vlivům a situacím (chudoba, nezaměstnanost, zdrav. poškození.).
- stimulační - Posláním je podporovat, podněcovat, vyvolávat žádoucí soc. jednání jednotlivců a skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.
- homogenizační - jde o dosahování určité stejnorodosti v uspokojování základních živ. potřeb především cestou poskytování stejných živ. šancí a odstraňováním nebo zmírňováním neodůvodněných rozdílů mezi lidmi. Nejzřetelněji se projevuje např. v soc. pomoci nízko příjmovým skupinám obyvatelstva, jímž je opatřeními soc. pol. dorovnáván příjem do výše spol. uznaného standardu.
- distribuční a redistribuční - je jednou z nejsložitějších a současně nejvýznamnějších funkcí. Těžiště spočívá v modifikaci prvotního rozdělování, v přerozdělení toho, co již jednou bylo nedokonale či „nespravedlivě” rozděleno trhem. Přerozdělováním se zmírňuje výchozí nerovné postavení lidí v té míře, kterou společnost uznává za žádoucí. Konkrétně se uskutečňuje prostřednictvím daní a transferů."