"15: Sociální skupiny – role, pozice, skupinové normy, styly vedení a řízení skupin. Vliv skupiny na vývoj dítěte.

Skupina = termín skupina je užíváno tam, kde má bát zdůrazněno, že určitý člověk má něco společného s řadou druhých lidí (je mezi nimi interakce), že tato skutečnost ovlivňuje jeho jednání vůči nim a odlišuje ho spolu s nimi od všech lidí ostatních.
= určité seskupení lidí, kteří se řídí stejnými normami (pravidly). Mají stejný cíl (společný). Soubor lidí, který se vyznačuje jistými charakteristikami.

Větší důraz než na obecnou definici skupiny klade sociologie na typologii skupin:
A) podle velikosti bývají skupiny děleny na malé a velké. Rozhodující není přitom samotný numerický počet členů, nýbrž způsob jejich kontaktu.
Malé skupiny - umožňují bezprostřední kontakt „tváří v tvář“, což je zpravidla možné při počtu členů nepřesahujícím 20 až 40 osob (ideální: 7 – 15 osob). Vzájemně se známe (citové vazby). Příklad: rodina, školní třída, zájmové útvary, parta (na pivo), pracovní skupiny.
Velké skupiny - větší počet lidí (nad 30). Ne všichni se osobně znají. Citové vazby nejsou mezi všemi (mezi jednotlivci ano). Budují svůj pocit identity na základě interakcí v malých skupinách.
Příklad: žáci, zaměstnanci, obyvatelé vesnice, národy, politické strany, věřící.

B) podle povahy vazby mezi členy bývají skupiny děleny na primární a sekundární. V primárních skupinách převažují osobní vztahy laděné často intimně (př.rodina). Vztah ke skupině jako celku se tvoří skrze vztahy k jejím jednotlivým členům. V případě sekundárních skupin člověk naopak získává určitý vztah ke svým „kolegům“ teprvě zprostředkovaně, na základě toho, že jsou členy téže skupiny jako on.

C) předchozímu dělení je blízké dělení skupiny na formální a neformální podle stupně, v němž jsou jasně (jiným slovem explicitně) vytvářeny pozice členů a jejich vzájemná práva a povinnosti. Může však existovat primární skupina formální (skupina přátel při hře podle pravidel) právě tak jako sekundární skupina neformální (národ).
Formální skupina - normy pro fungování skupiny jsou předem stanoveny, když chci být částí skupiny, musím je dodržovat. Předem stanovené tresty při nedodržení pravidel. Vztahy mezi členy ze začátku neexistují. Příklad: kurz účetnictví, nově vznikající pracoviště.
Neformální skupina – rozdílem od formální skupiny je, že členové si normy vytvářejí sami. Nově příchozí → může dojít ke změně pravidel. Normy vznikají – před vznikem skupiny (ideje zakladatele) nebo při běhu (za pochodu) skupiny. Přispívají k uspokojení potřeb a zájmů. Existují silné trvalé vztahy mezi členy. Vznik spontánně – kapely, dramatický kroužek.

D) podle způsobu, jakým je jedinec se skupinou spjat - skupiny členské a referenční. Do členské skupiny jedinec aktuálně náleží. Příklad: rodina – společné příjmení, stejné bydliště, rodný list; škola – třídní výkaz (jsem zapsán v třídnici) – své členství mohu dokázat. Na referenční skupinu se orientuje svými hodnotanmi a svým jednáním i v případě, že není jejím členem.

E) podle míry souhlasu - v jistém smyslu opakem referenční skupiny je tzv. „out-group“, což znamená že člověk necítí s příslušnou skupinou zhola nic společného, distancuje se od nich, označuje je výrazem ONI.
Na rozdíl od „in-group“, kdy individuum se považuje za člena skupiny (a je v ní rád, souhlasí se vším) a užívá v souvislosti s ní výrazu MY.

F) Kromě zmíněných typů bývá užívána řada jiných dělení. Skupiny jsou děleny např. podle stupně stálosti, podle míry exkluzivity (otevřené, uzavřené), podle způsobu nabývání členství (narozením, vstupem) i podle způsobu pozbývání členství (zrušitelné, nezrušitelné)."

Součástí práce jsou grafy o rozsahu cca 0,5 strany.