1.

Životopis

2.

Proč?

3.	Zápis o zatčení

4.

Obvinění

5.	Fáze výslechu Milady Horákové

6.

Obžaloba

7.	Soudní přelíčení

8.

Rozsudek

9.	Poslední slova popravených

"Fáze výslechu Milady Horákové

První fáze: začíná datem zatčení a končí 8. Listopadem. Horáková v těch týdnech zapírá vše, prohlašuje, že žádnou ilegální činnost neprováděla a pokud se setkala s Benešovým tajemníkem dr. Sýkorou, pak především proti, aby jí pomohl v práci na odkazu TGM a dr. Beneše.
Druhá fáze: je dána zatčením asi 380 lidí, většinou bývalých funkcionářů národně socialistické strany. Vyšetřovatel Horákové se už umí orientovat a chápe, kam má výslech směřovat. Zatímco první týdny se pohybovaly jeho otázky v bludném kruhu a obžalovaná na ně mohla proto s jistotou odpovídat, situace se teď změnila. Na základě výpovědí právě zatčených lidí zahání referent Horákovou do pasivity, tři dny trvá tahle hra, od 9. listopadu do 11. listopadu 1949.
Horáková pochopila, že „její lidé“ jsou pozatýkáni, pochopila to z otázek, které se na ní hrnuly. Nepropadá však panice. Referent si domyslel z výpovědi Kopeckého, že existuje ústředí ilegálního vedení národní socialistické strany. Od Horákové se dověděl, že ilegální skupina existuje pod názvem direktorium.
Třetí fáze: ohraničuje 12. Listopad, referent si bere zcela čistý papír a začíná předlouhý záznam výslechů, který končí koncem ledna 1950. To, co vypovídala Horáková v předchozích etapách, je dáváno do širších souvislostí a dalšími otázkami se prohlubuje vyšetřovatelům ponor do „spiknutí“. Dále zjíštují, že Horáková a Nestával, které doporučil Zenkl, organizovali na faře Vinoř porady politiků, kteří stáli mimo marxismus o současné politické situaci a o ilegální činnosti.
Čtvrtá fáze: opět začíná čistým papírem, ten má tentokrát datum 12. ledna 1950. A charakter výslechů se mění, už to není více méně souvislé vyprávění zatčené, jasná otázka teď žádá jasnou odpověď. Mění se i slovník, objevují se výrazy protistátní spiknutí, svržení režimu, špionáž dostávající republiku „do područí západních imperialistů“. Vyšetřovatel je čím dál útočnější, brutálnější: Horáková podle něho prováděla „zločinnou činnost“, měla „zločinné cíle“, k jejichž realizaci se nespojovala, ale „spolčovala“. Zkrátka nepřítel.
Skupina Milady Horákové patřila do sektoru B v Ruzyňské věznici, tedy pod pplk. StB Milana Moučku a k ním přiděleného sovětského poradce Galkina."