1.	Sedm hlavních proudů, které je možné vysledovat v současných teoriích vzdělávání

2.	Spiritualistické teorie

3.	Personalistické teorie

4.	Kognitivně psychologické teorie

5.	Technologické teorie

6.	Sociokognitivní teorie

7.	Sociální teorie vzdělávání

8.	Akademické teorie vzdělávání

8.1	Tradicionalistické teorie

8.2	Generalistické teorie

“Sociální teorie vzdělávání
Chápou vzdělávání jako nástroj přeměny společnosti. Cílem vzdělávání je vybudování nové společnosti, jejíž charakteristikou bude vyšší míra sociální, kulturní a ekonomické odpovědnosti.
Zpravidla vycházejí z přesvědčení, že současný svět se nachází v hluboké krizi. Krize hodnot a životního prostředí čím dál více působí na naši každodenní kulturu, jejíž vývoj neprobíhá s ohledem na zajištění našeho přežití na Zemi. Různé technologie se vyvíjejí rychleji než chápání cílů, k nimž by měly být využity, a proto je třeba převzít kontrolu nad vývojem
a změnit sociální, kulturní a ekologické uspořádání společnosti. Tyto teorie si kladou otázky, zda může vzdělávání formovat žáky tak, aby si osvojili kritické myšlení, byli obratnými pracovníky a aktivními občany nebo zda může vzdělávání podporovat demokracii a spravedlivě sloužit všem žákům. Tyto teorie mají několik vzájemně odlišných proudů a různá teoretická východiska. Inspirují se i marxistickou pedagogikou a pojetím výchovy podle Antona Semjonoviče Makarenka, ale také psychoanalýzou a psychoterapeutickými technikami. Užívají různé přístupy, z nichž k nejpodnětnějším patří výchova kritického myšlení, výcvik pro sociální intervence, interaktivní participace žáků na dění ve třídě i ve společnosti, zdůraznění afektivního charakteru učení. Výuka je osvobozena od pocitů soutěživosti, zvýhodňování některých žáků a frustrace jiných a probouzí v žácích a studentech spíše pozitivní pocity. Musí být multikulturní a reflektovat kulturní a sociální podmínky, v nichž žáci žijí a brát ohled na kulturní, sociální a jazykové rozdíly. V pojetí sociálních teorií vzdělávání má být výuka demokratická a žáci se musí učit klást otázky a svobodně vyjadřovat své názory. Kooperativní vyučování je zde chápáno jako nástroj demokratické výchovy žáků, kteří budou schopni měnit společnost. Důležitou strategií výuky je i projektové vyučování, vytváření pracovních týmů zaměřených na řešení praktických
problémů."