"Svítivost se udává v kandelách (základní jednotka SI), vyjadřuje rozdělení světelného toku do různých směrů, do kterých vyzařuje zdroj světla. Můžeme si ji také představit jako hustotu paprsků. Svítivost zdroje závisí na směru, ale nezávisí na vzdálenosti od zdroje – např. světlomety aut evidentně svítí především dopředu a jen velmi málo do stran. Svítivost bodového zdroje v daném směru lze definovat jako [3].
Nicméně zachováme-li příklad s automobilovými reflektory, je jasné, že vzdálenější předměty nejsou tak zřetelné jako ty blízké – jinými slovy, dopadá na ně menší světelný tok. Tuto skutečnost zohledňuje veličina osvětlení, udávaná v luxech. Osvětlení definujeme jako podíl světelného toku, který dopadá kolmo na plochu o určitém obsahu (člen se ve vztahu objevuje, pokud paprsky nedopadají kolmo) [3].
Existují ještě jiné fotometrické veličiny, jako luminance či brightness, které mají využití např. v počítačové grafice nebo fotografování.
1.2 Interakce světla s látkou
Normální bílé světlo je složeno ze záření o různých vlnových délkách a vzniká tedy složením všech barev. Jednotlivé barvy však nejsou zastoupeny stejnou intenzitou, podle křivky intenzity, můžeme odlišit různé druhy světelných zdrojů (viz Obr. 1).
[4]
Látky kolem nás mohou světlo zcela propouštět (průhledné látky), odrážet nebo pohlcovat. U většiny látek se projevuje každá z těchto interakcí, rozdíl je v míře, která je pro danou látku charakteristická. Látka má barvu komplementární k barvě, která odpovídá vlnové délce (energii) světla pohlceného."

Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 1 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ