1.	Typické role, ke kterým se výchova vztahuje

1.1	Jedinec jako občan

1.2	Jedinec jako pracovník

1.3	Jedinec jako ochránce a tvůrce životního prostředí

1.4	Jedinec jako člen rodiny

1.5	Jedinec jako tvůrce a uživatel kulturních hodnot

1.6	Jedinec jako uživatel volného času

1.7	Jedinec jako účastník dopravy

2.	Škola a její funkce ve společnosti

2.1	Pedagogické funkce

2.2	Sociologické funkce

"Na základě srovnávací analýzy podmínek a požadavků společnosti na jedné straně a dosavadních snah v pedagogické teorii a praxi na straně druhé lze vymezit nejtypičtější sociální role, ke kterým má výchova jedince soustavně připravovat:
• jedinec jako občan - příprava jedince na roli občana demokratické společnosti je především výchovou člověka, který:
o bude znát svá občanská práva a své občanské povinnosti,
o bude ochoten přispívat k rozvoji bohatství společnosti a její prosperity,
o bude odpovědný ve vztahu ke svým spoluobčanům,
o bude respektovat práva ostatních lidí a pravidla občanského soužití.
Na výchově jedince jako občana se podílí především rodina spolu se všemi stupni školské soustavy.

• jedinec jako pracovník - v systému sociálních rolí, které každého občana očekávají, stojí tradičně na důležitém místě role kvalifikovaného a úspěšného pracovníka. Profesní příprava je významná pro vychovávaného jedince, kterému zajistí existenci, uplatnění i seberealizaci, i z hlediska společnosti a jejího úspěšného fungování. Trh práce vyžaduje kvalifikované pracovníky s širokým profilem, kteří se uplatní v dělbě práce i v konkurenčním prostředí, anticipují vývojové tendence svého oboru a usilují o další profesní rozvoj a sebevzdělání, případně i rekvalifikaci. Úlohu vychovávat jedince jako pracovníka plní především školy zaměřené na profesní přípravu: střední odborné školy, střední odborná učiliště, odborná učiliště a vysoké školy. Základy profesní orientace se však vytvářejí již na základní škole.

• jedinec jako ochránce a tvůrce životního prostředí - příprava dorůstající generace na plnění této společenské role vede k akcentování ekologické výchovy, která v našem školství donedávna byla a do značné míry dosud je zanedbávána. Potřeba ekologické výchovy vyplývá z vysokého stupně narušení životního prostředí a ekologická péče se stává limitujícím činitelem přežití lidského rodu. Ekologická výchova má zabezpečit hluboké ekologické znalosti a odpovědné postoje každého občana, vedoucí k hledání a prosazování takových opatření, která pomohou konsolidovat ekonomickou situaci, zamezí další devastaci životního prostředí a povedou k jeho zlepšování.

• jedinec jako člen rodiny - k hlavním funkcím rodiny dnes patří funkce emocionální a funkce „tvorby domova“. Vyčleněním pracovních aktivit z rodiny, kdy většina jejích členů plní své profesní role mimo domov, ztratila rodina roli hospodářsky produktivní jednotky. Členové rodiny se stýkají stále méně, jejich orientace a profesní i volnočasové zájmy se stále více rozrůzňují. To může někdy vést až k vzájemnému odcizení, atomizaci nebo deprivaci dětí, která zvyšuje nebezpečí jejich deviantního chování. Jednou z podmínek fungování rodiny, výchovy dětí a spokojenosti člověka v osobním životě je odpovědný přístup k partnerství a rodičovství."