1.

Úvod

2.	Fonologická část

2.1.

Abeceda

2.2.	Výslovnost hlásek

2.3.

Přízvuk

3.	Morfologická část

3.1.

Člen

1.3.1.

Určitý

1.3.2.

Neurčitý

3.2.

Předložky

3.3.

Zájmena

3.4.

Příslovce

3.5.

Číslovky

3.6.

Slovesa

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

"Výslovnost hlásek
V této kapitole budeme dále rozebírat fonologický systém italštiny a francouzštiny. Souhlásky jsou v obou jazycích celkem podobné jak samy sobě, tak i těm českým, proto je zde nebudu podrobně rozebírat, zatímco v samohláskách, zejména ve francouzštině, můžeme nalézt mnoho odlišností.

ITALŠTINA
V italštině jsou charakteristické zdvojené souhlásky. První skupina hlásek se vysloví tím způsobem, že se nechají déle znít (f, l, m, n, r, s, v) a u druhé skupiny (b, c, d, g, k, p, t) se zdvojení provádí jakýmsi „zakoktáním“ - připravíme si ústa na vyslovení dané hlásky, ale vyslovíme ji teprve za chvilku. Ovšem musíme dávat pozor, aby nezazněly souhlásky dvě – v tomto případě by mohlo dojít k záměně smyslu, například nonno [nonno] dědeček x nono [nóno] devátý .
Další skupinou hlásek jsou dvojhlásky, které se tvoří spojením samohlásky a nepřízvučné polosamohlásky U (podobá se krátce vyslovenému u) nebo I (podobá se českému j). Tyto skupiny se vyslovují jako jedna slabika. Příklady: biondo [bjondo] – světlovlasý , lui [luj] – on.
Italština má i trojhlásky, i když se vyskytují jen v několika málo slovech. Jsou tvořené dvěma polosamohláskami a jednou samohláskou a vyslovují se jako jediná slabika. Je to například miei [mjej] – moji.
Dále si rozlišíme délku samohlásek. Dlouze vyslovujeme samohlásky pouze ve slabikách přízvučných, pokud za ní následuje
a) jen jedna souhláska: Roma [róma] - Řím, Napoli [nápoli] – Neapol
b) skupina S + souhláska: turista [turísta], posta [pósta] pošta
c) skupina souhlásek, z nichž druhá je R nebo L: metro [métro], madre [mádre] – matka
Krátce vyslovujeme samohlásky:
1) ve všech slabikách nepřízvučných: ristorante – restaurace
2) Ve slabice přízvučné:
a) před jinou skupinou samohlásek než v případě dlouze vyslovovaných a) a b):
porta – dveře, studente - student
b) před zdvojenými souhláskami: gruppo – skupina
c) pokud je označena přízvukem – libertà – svoboda

Přehled výslovnosti některých souhlásek:
• C
◦ [k] před a, o, u nebo souhláskou Carlo [karlo], Marco [marko], cura [kúra], crema [kréma]
◦ [č] před e, i ceco [čéko], cifra [čífra] G [g] před a, o, u nebo souhláskou dogana [dogána], vagone [vágone], gusto [gústo] [dž] před e, i Genova [džénova], giro [džíro] H se v italštině nikdy nečte, brání pouze změkčování c, g před e nebo i
• S
◦ [z] většinou mezi dvěma samohláskami nebo před znělými souhláskami b, d, g, v, l, m, n, r rosa [róza], slovacco [zlova'ko]
◦ [s] v ostatních případech Messina [mesína], signore [siňóre], straniero [stranjéro]
• Z
◦ [c] ve většině případů Venezia [venécja]
calza [kalca]
◦ [dz] zřídka (každá učebnice italštiny používá vlastní označení pro tuto výslovnost – např. tečku pod písmenem, čárku pod písmenem...) pranzo [prandzo], azzurro [adzuro],
zero [dzéro]
• Q se vyskytuje jen ve spojení s u, které se vyslovuje oběma rty qualitŕ [kualita]"

Součástí práce je několik tabulek, rozsah čistého textu je cca 10 stran. Text obsahuje několik překlepů.