Mezi základní formy syndromu CAN zařazujeme:

1.	Fyzické týrání,

2.	Psychické týrání,

3.	Sexuální zneužívání,

4.	Zanedbávání,

5.	Systémové týrání,

6.	Sekundární viktimizaci,

7.	Münchhausenův syndrom by proxy (v zastoupení).

"SYNDROM CAN - Definice syndromu CAN:
Název „syndrom CAN“ pochází z anglického Child Abuse and Neglect. Tento pojem
zahrnuje týrané, zneužívané a zanedbávané dítě (tedy syndrom týraného, zanedbávaného
a zneužívaného dítěte).
Tento syndrom můžeme definovat jako jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání
rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné nebo
odmítané a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, případně
způsobuje jeho smrt (Dunovský, 1995).
Základní formy syndromu CAN
Syndrom CAN představuje závažný problém, jehož podstatou je hrubý, odmítavý
či ponižující přístup k dítěti. V literatuře nalezneme více forem týrání dítěte, avšak každou
z nich lze považovat za nepříznivou pro dítě, ohrožující jeho tělesný, psychický i sociální
vývoj.
Mezi základní formy syndromu CAN zařazujeme:
1. fyzické týrání,
2. psychické týrání,
3. sexuální zneužívání,
4. zanedbávání,
5. systémové týrání,
6. sekundární viktimizaci,
7. Münchhausenův syndrom by proxy (v zastoupení).
Do obsahu syndromu CAN patří také jiné zvláštní formy, například: zneužívání dětí
organizovanou skupinou, rituální zneužívání, sexuální turismus či komerční sexuální
zneužívání dětí.
Fyzické týrání
U fyzického týrání dětí rozlišujeme tělesné týrání aktivní a pasivní povahy.
Fyzické týrání aktivní povahy zahrnuje veškeré akty násilí vůči dítěti, při kterých
dochází k jeho tělesnému zranění, trvalému postižení nebo dokonce k jeho usmrcení. Při
tomto druhu násilí dochází k různým zraněním, poškození orgánů či jejich funkcí, tato
poranění mohou být jak na první pohled zjevná (povrchová či otevřená) nebo skrytá (vnitřní).
K tělesnému týrání aktivní povahy řadíme surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem,
gumovou hadicí a jinými předměty, kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení
cigaretou, pálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření, svazování, škrcení, topení,
dušení, prudké třesení s malým dítětem (Shaken Baby Syndrome), házení s ním do postýlky či
po místnosti.
Vnějšími znaky typickými pro tento druh týrání jsou zejména různě staré modřiny,
podlitiny, zlomeniny, tržné rány, popáleniny, otisky zubů apod. Velmi často jsou modřiny
na charakteristických místech – otisky prstů na paži mezi ramenem a loktem, pruhové
modřiny na zádech a hýždích od bití páskem či rákoskou.
Znaky se mohou projevit i v chování dítěte – strach, vyděšenost, obranné a úhybné reakce,
pasivita nebo naopak agresivita, lítostivost, vynucování si pozornosti a citů jiných dospělých,
strach z návratu domů, útěky z domova, toulání a další.
Pasivní forma tělesného týrání představuje nedostatečné uspokojování důležitých
biologických potřeb dítěte. Dítěti např. není poskytována dostatečná dávka jídla, jsou mu
podávány neupravené a tedy nepoživatelné suroviny, není věnována pozornost jeho hygieně
s následkem těžkých opruzenin nebo vzniku nemocí, ošacení nebo jeho bezpečí, je opomíjena
osobní péče apod. Pečovatel o dítě úmyslně či neúmyslně nepečuje, zapomíná
na uspokojování potřeb dítěte.
Takto týrané dítě se může vyznačovat podvýživou, trvalým hladem, viditelnými známkami
špatné hygieny, nedostatečným ošacením, nedostatkem dohledu, dítě může žebrat o jídlo
či peníze."