1.	Počáteční rozměry zkušebního tělesa

2.

Teorie

2.1.	Klasický stroj pro zkoušku tahem

2.2.	Pracovní diagram zkoušky tahem a tlakem

2.3.	Pracovní diagram oceli s výraznou mezí kluzu a oceli bez výrazné meze kluzu

3.	Diagramy a výpočty

3.1.	Diagram smluvních hodnot napětí a poměrného prodloužení R = f(ε)

3.2.	Diagram skutečných hodnot napětí a deformace σ= f(φ)

3.3.	Vypočtené a odečtené hodnoty ze smluvního diagramu

3.4.	Tabulkové vyhodnocení dílčích výsledků

4.

Závěr

"Klasický stroj pro zkoušku tahem.
Zkouška tahem (trhací zkouška) - ČSN EN 10002-1 - je nejrozšířenější statickou zkouškou. Je nutná téměř u všech technických materiálů, protože pomocí ní získáme některé základní hodnoty potřebné pro výpočet konstrukčních prvků a volbu vhodného materiálu. Zkoušky tahem se dělají na zkušebních tyčích, jejichž tvary a rozměry jsou normalizovány. Vlastní měřená délka l0 závisí na průřezu zkušební tyče a je při kruhovém průřezu u dlouhé tyče a u tyče krátké (d0 = průměr zkušební tyče). Abychom mohli měřit prodloužení zkušební tyče po přetržení, vyznačíme na ní před zkouškou rysky ve vzdálenosti 10mm.

Trhací zkouškou zjišťujeme pevnost v tahu, poměrné prodloužení, tažnost a zúžení (kontrakci). Při všech statických zkouškách vzniká v zatížené součásti napětí. Je to míra vnitřních sil, které vznikají v materiálu působením sil vnějších. Rozeznáváme napětí normálové σ a napětí tečné τ. Podíl síly a skutečné plochy průřezu v kterémkoli stadiu zkoušky nazýváme skutečným napětím. Běžně však používáme hodnoty smluvních napětí, protože neuvažujeme změnu průřezu tyče a zatížení vztahujeme na původní průřez S0.

Pracovní diagram zkoušky tahem a tlakem
Napětí σU, odpovídající bodu U, nazýváme mez úměrnosti a definujeme ho jako mezní napětí, při němž je prodloužení ještě přímo úměrné napětí (platí zde Hookův zákon). V dalším průběhu zkoušky přestává být prodloužení přímo úměrné zatížení. Až po bod E je protažení pružné, tj. po odlehčení nabývá tyč původních rozměrů. Napětí σE odpovídající bodu E je mez pružnosti a definujeme ji jako mezní napětí, které po odtížení (úplném odlehčení) nevyvolává trvalé deformace. Zvětšujeme-li zatížení dále, nastává přetvoření plastické (trvalé) a tyč po odlehčení již nenabude původní délky. Napětí Re (σKt) odpovídající bodu K označujeme jako mez kluzu v tahu a definujeme je jako nejmenší napětí, při němž nastávají podstatné deformace, které někdy dočasně pokračují, aniž se zároveň zvyšuje napětí. V technické praxi se za mez pružnosti bere napětí způsobující první trvalou deformaci. Je to smluvní hodnota pro trvalou deformaci zkušební tyče 0,005 % původní měřené délky l0. Označujeme ji σEt 0,005, krátce σ0,005. Zjišťování této meze je velmi obtížné a zdlouhavé. U některých materiálů prodleva nenastane a mez kluzu nelze zjistit. Proto jako běžnou smluvní hodnotu bereme napětí, které způsobí trvalé prodloužení 0.2%, tj. σ0.2. Zjišťujeme je buď graficky, nebo měřicím zařízením (průtahoměry)."

Práce obsahuje výpočty, obrázek, grafy, tabulku a schémata.