"Vysoká četnost teorií managementu vyžaduje, zejména z didaktických důvodů, seskupit je do určitých skupin. Nejčastěji se při jejich třídění uplatňují tři hlediska:

Podle místa vzniku se rozlišuje evropský, americký a japonský management.
2. Podle doby vzniku se rozlišuje např. management počátku (do konce 30. let) 20. století; management 40. - 70. let dvacátého století; management konce 20. století a management na počátku 21. století61.
3. Z hlediska obsahového zaměření a doby vzniku se rozlišují předklasické, klasické a postklasické teorie managementu.

1 Klasické teorie managementu

Klasické teorie managementu vznikaly v období prvních třiceti let dvacátého století. Jsou často označovány, s ohledem na dříve používanou terminologii, jako školy řízení.
Tyto školy (teorie) vznikaly v období rozvíjejícího se průmyslu, v období nadbytku nekvalifikovaných pracovních sil a v období převahy poptávky nad nabídkou. Organizace v té době byly uzavřenými jednotkami a vznikaly a rozvíjely se v relativně stabilním prostředí. Cílem managementu organizací bylo zvyšování výroby, a za tím účelem se používala tzv. tvrdá opatření a metody, např. normování práce, pásová výroba aj. Klasické teorie managementu jsou reprezentovány čtyřmi dále uvedenými „školami“.

1.1 Škola vědeckého řízení

Škola vědeckého řízení (vědecká škola řízení, škola vědecké organizace práce) byla obsahově zaměřena na vědeckou organizací a racionalizaci pracovních a výrobních postupů na základě exaktních metod. Vědeckost a exaktní metody spočívaly v měření času spotřebovaného při práci a v analýze a měření pracovních pohybů. Preferovaly uspořádání a standardní vybavení pracoviště jako výchozí faktor pro požadovaný výkon, jemuž se pracovník musí přizpůsobit.
Nejvýznamnější představitelé této školy byli F. W. Taylor, H. L. Gantt, H. Emerson, F. B. Gilbreth, L. Gilbrethová, H. Ford a T. Baťa. Za zakladatele této školy je považován F. W. Taylor, podle něhož vědecké řízení práce v každé organizaci musí zahrnovat:
1. Vytvoření skutečné vědy o organizaci a řízení práce, jejímž úkolem je:
normalizovat pracovní podmínky jako předpoklad pro dosahování vysokých výkonů,
pro normalizované podmínky stanovit každému pracovníkovi denní pracovní úkol, za splnění pracovního úkolu vyplácet vysokou mzdu, za nesplnění pracovního úkolu pracovníka trestat krácením mzdy.
2. Vědecké vybírání pracovníků, jejich výchovu a výcvik za účelem jejich plného využití v práci.
3. Vytváření přátelské spolupráce vedoucích pracovníků s podřízenými.
4. Maximalizace množství vykonané práce a výrobků.

1.2 Škola lidských vztahů

Oproti škole vědeckého řízení, preferující zvyšování výkonnosti pracovníků na základě využívání tvrdých výkonových norem a pracovní discipliny, škola lidských vztahů se zaměřovala na zlepšování vztahů mezi lidmi. Vznik této školy je spojován se jmény: H. Münsterberga, E. Maya, V. Pareta, M. P. Folletové a CH. Barnarda. Představitelé školy lidských vztahů, psychologové a sociologové zdůrazňovali význam psychologických a sociálních faktorů a jejich pozitivní vliv na výsledky práce jednotlivců a celé organizace. Vypracovali metody vedení lidí, motivace, způsoby řešení konfliktů a doporučovali zlepšování pracovních podmínek. Škola lidských vztahů preferovala člověka jako ústřední prvek organizace a objekt řízení a stala se jedním z prvních východisek pro současný management lidských zdrojů."

Součástí práce jsou schémata a tabulky, rozsah čistého textu činí cca 18 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ