Soubor obsahuje vypracované následující otázky:

1.	Právo a stát, vznik a pojem

2.	Právo a moc

3.	Právo obyčejové, precedentní, zákonné (forma práva)

4.	Prameny práva, pojem, druhy

5.	Normativní právní akty, právní obyčej

6.	Lokální právotvorba. Publikace lokálních norem, platnost, účinnost

7.	Precedent, normativní smlouva

8.	Mezinárodní smlouvy

9.	Systém práva

10.	Systém a struktura

11.	Systém práva a právní odvětví. Právo veřejné a soukromé

12.	Právní normy – pojem, prvky, struktura

13.	Druhy právních norem

14.	Existence, platnost, účinnost právních norem

15.	Časová působnost

16.	Definiční znaky právní normy a její působnost

17.	Realizace práva, pojem, formy

18.	Právní vztahy

19.	Aplikace práva

20.	Individuální právní akty, jejich vlastnosti a členění

21.

Analogie

22.	Interpretce. Pojem, účel, zásady

23.	Struktura právního vztahu

24.	Charakter právních vztahů, právní subjektivita

25.	Druhy interpretace

26.	Metody interpretace práva, akty interpretace práva

27.	Interpretace práva, pojem, její objekt

28.	Právní skutečnosti

29.	Právní úkon. Platnost (náležitost právního úkonu), neplatnost, odpovědnost

30.	Právní odpovědnost, pojem, druhy

31.	Sankční koncepce právní odpovědnosti

32.	Prvky zaviněného porušení právní povinnosti

33.	Právní stát

34.	Právo a ostatní normativní systémy

35.	Tvorba práva (pojmové vymezení, principy)

36.	Právotvorba a normotvorná

37.	Aplikační proces, pojem, fáze

38.	Právní kultura (pojem, typy)

39.	Subjektivní a objektivní právo

40.	Zákonnost; výkon a zneužití práva; preventivní a následné záruky

41.	Efektivnost právní normy (pojem, subjektivní, objektivní faktory)

42.	Právní odpovědnost, klasifikace deliktů, funkce právní odpovědnosti

43.	Mechanismus právní regulace

44.	Velké právní systémy

45.	Systém anglo-americký

46.	Hodnoty a motivace v právu

47.	Gramatický a logický výklad. Logické argumenty při výkladu práva

48.	Záruky zákonnosti (pojem, druhy)

49.	Zrušení nezákonných právních aktů a neplatnost úkonů

50.	Subjektivní a objektivní odpovědnost

"STÁT
 Lze vymezit jako univerzální formu organizace společnosti, je institucí
 Vystupuje jako subjekt práva zvláštního druhu – je jeho tvůrcem i realizátorem, právními normami nereguluje jen chování jednotlivých příslušníků společnosti, ale vymezuje objem i obsah vlastních práv a závazků, při realizaci se musí normami, které sám vydal, řídit
 Pojem právo nelze jednoduše vymezit, jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev
 Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.
Právo přirozené (ius naturale)
 Souhrn principů a nezadatelných subjektivních práv
 Existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti
 Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti
 Předchází pozitivní právo (je prepozitivní)
 Opírají se o různé koncepční teorie (teologická, naturální, antropologická, racionalistická)
Právo pozitivní (ius pozitivum)
 Je dané státem, je to právo platné, tvořeno strukturou právních norem (objektivní právo)
 Právní pozitivismus = právo je jen to uznané státem
 Pozitivisté rozlišují právo a morálku, utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo
 Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. protiprávní jednání je postihováno

 Existuje i jiná možnost dělení práva:
a) právo objektivní – systém pravidel chování, které uzná (sankcionuje) stát a vymezuje jej
b) právo subjektivní – možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva
VZNIK PRÁVA
 Pod tlakem zájmových střetů v rámci mezilidských vztahů vzniká potřeba formulace obecně platných pravidel chování zabezpečujících relativní sociální stabilitu
 Tuto funkci plní zpočátku normy mravní a náboženské, postupně se však zvýrazňuje role práva jako relativně rovného měřítka chování lidí rozdílného společenského statusu
VZNIK STÁTU
 Dějiny zaznamenaly nejrůznější způsoby vzniku států působením vnitřních i vnějších sil.
 Existuje několik základních teorií, jak stát vznikl:
A. Nábožensko-teologická – stát existuje jako produkt boží vůle a dle jeho přikázání je každý povinen ho uznávat a podřizovat se mu. Toto učení patří k nejstarším.
B. Teorie moci – představuje si stát jako vládu silného nad slabým a současně prohlašuje tento stav za přirozený
C. Právní teorie – vidí stát jako výtvor právní
a) teorie patriarchální – vysvětluje vznik státu a rodiny jako přirozeně vzniklých forem společnosti (Aristoteles)
b) patrimoniální teorie – ukazuje vládní moc jako moc založenou na pozemkovém vlastnictví
c) smluvní teorie – dle níž je smlouva právním důvodem pro vznik státu (racionalistická myšlenka – stát = rozumný výtvor jednotlivcovy vůle)
d) teorie právního státu – založená na odmítnutí dualismu státu a práva, resp. jejich ztotožnění (H. Kelsen)
D. Teorie etická – usiluje o to, dokázat, že stát je mravně nutný
E. Teorie psychologická – lze sem zařadit všechny, kdo prohlašují stát za produkt ducha národa, výtvor přírody, dějinný akt, psychické vlastnosti či biopsychické instinkty a na tomto základě ho zdůvodňují (Freud)
SUBJEKTIVNÍ A OBJEKTIVNÍ PRÁVO
(viz. otázka č. 39)


2. PRÁVO A MOC
 Moc doprovází člověka od prvních kroků jeho společenského rozvoje
 Moc můžeme definovat v širokém a užším slova smyslu:
 Moc v širším slova smyslu: např. Bernard Russel: podle něho je moc snaha způsobit ve vnějším světě určitý zamýšlený účinek, moc se uplatňuje pomocí nejrozmanitějších prostředků (např. násilí, rozkaz, chvála, mrav, náboženství, vláda, výchova, atd.)
 Moc v užším slova smyslu je soubor procesů a prostředků, prostřednictvím nichž jedinec nebo skupina jsou schopni vnutit svou vůli jinému jedinci nebo skupině. Můžeme jí také chápat jako schopnost vynutit si poslušnost, ať již poslouchající s tím vnitřně souhlasí či nikoliv.
 M. Weber – moc je každá možnost prosadit uvnitř sociálního vzathu vůastní vůli i proti odporu, bez ohledu na to, v čem tato vůle spočívá. (Moc – amorfní fenomén, ve společnosti všudypřítomná)
 Latentní a manifestní charakter moci – princip sebenaplňujícího se proroctví = jsme-li přesvědčeni o něčí moci a respektujeme-li ji, dále ji rozšiřujeme a naopak
 Kolektivní moc - schopnost lidí činit jisté věci, prosazovat svou vůli, jde tedy o “moc k něčemu“. Kolektivní pojetí spojuje každou moc s autoritou a rozšiřuje oblast svobody člověka
 Asymetrická moc - moc jako o vztah, jde tedy o “moc nad někým”. Je zde vyzvednut aspekt manipulace při užívání moci a omezení jistých lidí"

Práce obsahuje malé tabulky o rozsahu cca 1 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ