"1. ROZDĚLENÍ JAZYKŮ SVĚTA. KLASIFIKACE JAZYKŮ (genealogická,
typologická). INDOEVROPSKÁ JAZYKOVÁ RODINA. POSTAVENÍ ČEŠTINY
MEZI INDOEVROPSKÝMI JAZYKY, JEJÍ CHARAKTERISTICKÉ RYSY JAKO
JAZYKA SLOVANKSKÉHO
Rozdělení jazyků světa
- počet jazyků ve světě, jimiž se mluví cca skoro 3 tisíce
- existují jazyky dosud nepopsané (Nová Guinea, Jižní Amerika)
- zanikají především jazyky, které nemají své vlastní písmo; celkově se počet jazyků neustále
snižuje
Klasifikace jazyků, jazyky dělíme z několika hledisek:
1. genealogické (diachronické; podle jejich původu, avšak chybějí starší památky)
2. typologické (synchronické; podle současného stavu struktury fonologické, morfologické a
syntaktické)
3. geografické (jde pouze o pomocné kritérium)
Klasifikace jazyků, s níž se běžně setkáváme představuje jen kompromis: základní kritérium
je genealogické a vedle něj se uplatňují i obě další (typologické a geografické).
Základní skupiny jazyků jsou:
A. Jazykové rodiny (jazykové skupiny prvního řádu, společný původ je bezpečně prokázán);
celky nižšího řádu mají charakter větví (indoevropská rodina má několik větví, např.
indoíránskou, germánskou, slovanskou atd.).
B. Skupiny prvního řádu vymezené spíše z hlediska typologického a zčásti geografického jsou
tzv. velkorodiny (kmeny). Celky nižšího řádu lze pokládat za větve, nebo za samostatné
rodiny.
C. Geografická seskupení se uvádějí tehdy, jde-li o málo prozkoumané jazyky jisté uzavřené
oblasti
Indoevropskou pravlast je třeba hledat v Asii. V pol. 2. tisíciletí (v době bronzové) již
existovaly jednotlivé indoevropské dialekty/nářečí. Další vývoj indoevropského prajazyka
nastal po 6. století v době neolitu. Indoevropské kmeny osídlily postupně celou Evropu a část
Asie a podmanily si přitom původní obyvatelstvo."