Úvod 2
Velký hadronový urychlovač 3
Předchůdce LHC 3
Protonový urychlovač 3
Detektory LHC 4
Detektor ATLAS 4
Konstrukce detektoru ATLAS 5
Detektor CMS 6
Detektor ALICE 7
Detektor LHCb 7
Detektor LHCf 8
Detektor TOTEM 8
Higgsův Boson 8
Předpověď 9
Závěr 10
Zdroje 11

"Detektor ATLAS (A toroidal LHC apparatus) je zatím největší detektor částicové fyziky. Jeho hlavním úkolem je objevení a zkoumání Higgsova bosonu, dále má získat důkazy o existenci supersymetrických částic, a o existenci skrytých dimenzí a v neposlední řadě objevit podstatu temné hmoty ve vesmíru.
Spolu s detektorem CMS má zaznamenávat informace o částicích vzniklých srážkou. Například o jejích trajektoriích, energiích a o druhu těchto částic. Tyto detektory mají zaznamenávat tytéž informace, avšak odlišným systémem, čímž se zpřesní výpočty a vyloučí se možné chyby způsobené technickou závadou.
Konstrukce detektoru ATLAS
Celý detektor o výšce 22 metrů a délce 44 metrů je složen z několika subdetektorů.
Vnitřní detektor je nejblíže místu srážení částic. Je umístěn v magnetickém poli supravodivé cívky a určuje polohu nabitých částic. Vnitřní detektor je složen z množství dalších subdetektorů a senzorů k co nejpřesnějšímu určení polohy částice (přesnost určení je 14 μm). Díky této přesnosti dokáže detektor rozlišit i rozpady částic s velice krátkou dobou života. Vnitřní detektor obsahuje i tzv. detektor přechodového záření TRT (Transition Radiation Tracker), jenž je určený pro identifikaci elektronů a pro měření nejen polohy, ale i hybnosti částic, které mají delší dobu života. TRT také obsahuje statisíce trubiček plněných směsí xenonu (70 %), tetrafluormethanu (20 %) a oxidu uhličitého (10 %), ve kterých vzniká při průniku nabitých částic přechodové záření . Díky fotonové spršce v detekčních trubicích lze určit, která částice je způsobilá a tak oddělit elektrony od jiných částic (například pionů).
Elektromagnetický kalorimetr měří energii a polohu elektronů a fotonů. Obsahuje tekutý argon v harmonikové struktuře (kvůli lepšímu prostorovému pokrytí) a olovo pro vytvoření elektron-fotonové spršky. Kalorimetr má 200 000 kanálů a několik vrstev, které se liší počtem radiačních délek pro elektrony. V první vrstvě dochází k oddělení pionů a fotonů, druhá vrstva absorbuje většinu energie z elektron-fotonové složky a třetí vrstva absorbuje elektrony, které pronikly druhou vrstvou a k hadronovému kalorimetru propustí jen hadronovou složku částic. Částice, které se po srážce o malý úhel odchýlí od osy svazků, jsou detekovány v tzv. oblastích END-CAPS.
Hadronový kalorimetr detekuje částice, kterým se podařilo proletět elektromagnetickým kalorimetrem; jsou to zejména rychlé protony nebo kvarky. Hadronový kalorimetr měří trajektorie a energie částic, zkoumá jejich vlastnosti a studuje hadronizaci hmoty Obsahuje několik detekčních oblastí pro získání hodnotného modelu trajektorií částic. Hadronový kalorimetr je tvořen několika vrstvami železa prokládanými scintilační detektory. Po průletu těžké nabité částice kovem vzniká mnoho dalších částic (hlavně fotony a elektrony), které při průletu scintilačním detektorem ionizují jeho atomy. To se projevuje jako krátký záblesk, který je přes světlovodné vlákno odveden do fotonásobiče a následně převeden na elektrický signál, který je dále zpracován. Na konci kalorimetru jsou tzv. END CAPS, které detekují všechny druhy detekovatelných částic."

Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 2 stran.