1.	Venuše jako planeta

2.	Vznik názvu

3.	Venuše v průběhu století

4.	Nové poznatky

5.

Mise

"Venuše měla pravděpodobně kdysi velké množství vody, stejně jako Země. Ale ta už se všechna vypařila a Venuše je zcela suchá. Zemi, pokud by byla o něco blíž ke Slunci, by hrozil podobný osud. O Zemi se můžeme mnohému naučit tím, že se poučíme, proč se Venuše, v základě Zemi tak podobná planeta, vydala tak odlišnou cestou.
Většinu povrchu Venuše tvoří rovné pláně s malými výškovými rozdíly. Je tam ale i několik rozsáhlých prohlubní (Atalanta Planitia, Guinevere Planitia, Lavinia Planitia) a dvě mohutné hornaté oblasti - Ishtar Terra na severní polokouli (ve velikosti Austrálie) a Aphrodite Terra podél rovníku (zhruba velikosti Jižní Ameriky). Vnitřek Ishtar vyplňuje z velké části náhorní plošina Lakshmi Planum, která je obklopena nejvyššími horami Venuše včetně enormní Maxwell Montes.
Data z obrazového radaru sondy Magellan ukázala, že mnoho míst na povrchu Venuše pokrývají lávové proudy. Jsou zde rozličné oblasti vulkánů (podobné Havaji nebo Olympus Mons na Marsu). Nedávno zveřejněné nálezy naznačují, že Venuše je dosud vulkanicky aktivní, ale jen na několika žhavých místech. Na většině zbylého povrchu panuje už několik set miliónů let geologický klid.
Na Venuši se nenacházejí žádné malé krátery - vypadá to tak, že menší meteory se v husté atmosféře vypaří dřív, než stačí dosáhnout povrchu. Krátery, které na Venuši jsou, pocházejí od velikých meteoritů, jimž se podařilo dostat až na povrch, třebaže byly po průletu atmosférou značně zbržděné a připravené o část své hmoty.
Nejstarší terény na Venuši vypadají, že jsou staré kolem 800 miliónů let. Rozsáhlá sopečná činnost setřela dřívější povrch včetně velkých kráterů z rané historie planety.
Obrázky ze sondy Magellan ukazují širokou sbírku zajímavých a unikátních útvarů včetně "lívancovitých" vulkánů, které vypadají jako vytvořené erupcí velmi řídké lávy, či kruhovitých útvarů vyhlížejících jako zborcené kupole nad magmatickými ložisky.
Vnitřní stavba Venuše je pravděpodobně velmi podobná zemské - železité jádro (okolo 6000 km v průměru), plášť z roztavených hornin tvořící většinu planety. Nedávné výsledky z Magellanových gravitačních měření ukazují, že kůra Venuše je mocnější a tlustší, než se donedávna předpokládalo. Stejně jako na Zemi jsou pohyby v plášti Venuše zdrojem napětí na povrchu, které se ale vybíjí na relativně malých územích namísto toho, aby se koncentrovalo na okrajích pevninských desek, jako je tomu v případě Země.
Venuše nemá žádné magnetické pole - pravděpodobně v důsledku pomalé rotace.
Venuše nemá žádné satelity, tím jsou popřeny nejrůznější historky."

Práce částečně čerpá z: http://www.boskowan.com/www/jirka/vesmir/planets/venuse/venuse.htm.
Obsahuje tabulku.